“Není pro ně jediný ekonomický důvod”, řekl v reakci na volný pád liry na konci týdne, kdy během dvou dní lira ztratila přes 20 %. Ministr financí Albayrak jeho slova jenom potvrdil a označil propad liry za čistý “útok na Turecko”. Oba politici pak slíbili, že to nenechají jen tak být. Bohužel však nenabídli nic, co by mohlo pomoci. Prezident Erdogan zatím nadále odmítá vyšší úrokové sazby jako nástroj k “ožebračování” chudých. A to nehledě na to, že turecká inflace stoupá vzhůru a atakuje 16 % (15letá maxima). Inflace je přitom pravděpodobně daleko větší hrozba pro chudé Turky než vysoké sazby, prezident Erdogan si však stále drží neortodoxní názor, že vysoké sazby mohou paradoxně přispět k dalšímu nárůstu inflace. Uvidíme, jak dlouho s takovou strategií vydrží. Zatím nově jen vybízí Turky, aby vytahovali z “pod matrací” dolary a eura, nakupovali za ně liry, a pomohli tak stabilizaci tureckého finančního systému. Jeho víkendová vystoupení místy prokládaná vtipy a recitací poezie možná uklidnila část domácího publika, trhy ovšem nikoliv. Dnes po ránu je turecká lira opět pod výrazným prodejním tlakem a s ní i řada větších a významnějších rozvíjejících se trhů včetně ruského rublu nebo čínského juanu.

Právě krize na rozvíjejících se trzích je v tuto chvíli hlavním motorem ženoucím vpřed zisky amerického dolaru. Ta samá síla současně tlačí do defenzivy českou korunu spolu s ostatními regionálními měnami. A zdá se, že tento týden bude pokračovat v podobném duchu.

Jan Bureš
ekonom