Citát Brzezinského a italského politologa Riccardo Alcaro (v příspěvku Milana Šímy, Seznamzprávy 16.06), připojení se Indie k ČLR a potažmo RF do obchodní války s USA, a včerejší prohlášení MZV Japonska ohledně 47 bodů, které musí KLDR splnit, aby mohly být zrušeny americké sankce proti KLDR, jsou podnětem k napsání nedělního příspěvku, který je částí vznikající obsáhlejší analýzy na téma: Co se rodí ve stínu akcí – Souhlasu netřeba 2018.

Pro pochopení cituji Alcaro: Prezident Trump se přestal vůči Evropě chovat jako spojenec. Spojené státy se teď snaží Evropany ponížit, když zavedly dovozní cla - to je vůči spojencům vlastně nepřátelský akt, který není vyvolán žádnými ekonomickými problémy Spojených států….Problém je, že Evropané mají za sebou 70letou minulost, kdy Evropa Spojené státy následovala jako svého lídra. Během té doby bylo pro Evropu výhodné se nechat Spojenými státy vést. A teď je tu otázka, zda je Evropa schopná se změnit? Jestli je schopná přestat spoléhat na americkou vojenskou ochranu .

V úvodu příspěvku uvádím, bez úmyslu povyšovat se nad italského politologa, že jeho konstatování ( Prezident Trump se přestal vůči Evropě chovat jako spojenec) a od něho odvíjející se argumentace jsou ve své podstatě nesmysl. Spojené státy nikdy nepovažovaly Evropu za spojence, NATO bylo a je vojensko – obchodní organizací kontrolovanou a vedenou USA. Nikde jasně definované národní zájmy USA měly, mají a budou mít vždy prioritu před čímkoliv jiným. To dokazuje historie. Toto konstatování neznamená antiamerikanismus, nýbrž důkaz závislosti (na USA), nekompetentnosti a kvalitu charakteru (EU politiků). V ne poslední řadě je to důkaz pokračování války (jinými prostředky), a objektivního procesu transformace globalizace v důsledku technologického, politického a hospodářsko-finančního vývoje ve světě. O možnosti se od USA učit (od mládí) konat ve vlastním zájmu a jít svoji vlastní cestou do představitelné budoucnosti, nemluvě.

O vstupu Indie do obchodní války s USA (která se týká zatím 30 amerických produktů dovážených do Indie), píše Indian Express. Vstup do obchodní války nabízí mnohé k zamyšlení na několika úrovních: Vztah Indie k EU (hospodářská spolupráce), RF (vojensko – hospodářská spolupráce) a ČLR (Hedvábná stezka a pohraniční problematika). Pro informaci uvádím: Export indické oceli do USA představuje 4%, export aluminia 2%, rozuměno z celkové indické produkce.

Zrcadlová reakce ČLR, o které neměl nikdo pochybovat, dovoluje si představit příležitost pro EU, jak urychlit proces vedoucí k vyvážené spolupráci s ČLR. Vyvážené ve smyslu koordinace záměrů a možností jednotlivých členských států uvnitř EU a ve vztahu k ČLR. Excese (finančně – politické) jako CEEF v ČR, které musí zachrapovat prezidenti, akvizice ČLR v SRN, jejichž následkem jsou legislativní přípravy EK proti ČLR, nebo snaha EK brzdit vývoj 16+1, by tak mohly být odstraněny, vztah EU s ČLR by mohl být stavěn na kvalitnějším základě, než je tomu dnes. Korupční excese v OSN, Africe a jinde by měly automaticky omezenou šanci na vznik a existenci.