Myšlenka, že Čína bude prodlužovat strukturální závislost na USA, že si Čína neuvědomuje svoji závislost na exportním modelu rozvoje, a že si neuvědomuje do nebe volající potřebu zbavit se kopírování Západu a nahradit ho inovačním konáním mladé čínské generace s hodnotami více blízkými těm tradičním, je podobně mylná, jako představa, že čínská vláda poleví ve snaze konsolidovat čínskou spotřebitelskou společnost. Ta podle mého hodnocení prokazuje všechny negativní symptomy konzumní závislosti. Proto politické vedení Číny definovalo potřebu zainteresovat mladé ve sportu, tím je dostat z ulice a zařízení podporující mimo jiné i úpadek kultury výživy.

Plánovaná konsolidace čínské konzumní společnosti se odehrává, a bude i nadále odehrávat za podmínek, kdy pro Čínu není důležité, zda globalizace hospodářství plní svůj účel, nebo ne. Globalizace je dnes a zítra pro Čínu nutností. Mimo jiné i proto, že globalizace pomáhá Číně v realizaci multipolárního systému světových měn a rezerv, usnadňuje přístup k přírodním zdrojům a v neposlední řadě zpomaluje konzervaci vlastních rezerv, tj. úvěrování USA. V kontextu uvedeného se objevuje jako priorita nutnost dialogu. O ten se pravděpodobně snažili účastníci nedávného česko - čínského fóra. Oficiální výsledky mi k hodině psaní příspěvku nejsou známi.

Za to je mi známo, že se určité české společnosti snaží prodávat do Číny sušené mléko, syrovátku, lůžka a bůh ví co ještě. Že se tyto společnosti dělají závislé od tzv. pragmatických vztahů a myšlení politiků a jejich poradců tvrdících, že lze politiku oddělit od ekonomiky, si asi neuvědomují. Neuvědomují si tím opravdové potřeby a zdroje spolupráce s Čínou. V dnešním krátkém příspěvku se omezím na tři praktické příklady.