Připadá na první den pátého slunečního období tradičního čínského lunárního kalendáře, 15. den po jarní rovnodennosti, buď 4., 5. nebo 6. dubna v daném roce. Slaví se tak, že rodiny navštěvují hrobky svých předků. Čistí jejich hroby, modlí se a rituálně obětují dary, obvykle tradiční jídla, vonné tyčinky a vonný papír. Svátek zdůrazňuje tradiční úctu k předkům. V roce 2008 byl svátek čistoty a jasu v ČLR vyhlášen státním svátkem.

Slavení tohoto svátku znázorňuje dílo významného malíře 12. století Čanga Ce-tuana zvané Svátek čching-ming na řece. V čínské čajové kultuře má svátek velký význam, protože v tento den se dělí čerstvé zelené čaje podle data jejich sběru. Zelené čaje vyrobené z lístků sklizených před tímto datem dostávají prestižní označení pre-qingming, jsou ceněny a proto mnohem dražší, než ostatní čaje, pro své mnohem lehčí a jemnější aroma. Svátek je součástí duchovních a náboženských praktik. Buddhismus například učí, že ti, kteří zemřou s pocitem viny, nemohou v posmrtném životě jíst, s výjimkou dne festivalu. Za dynastie Tchang propagoval císař Süan-cung přetahovací hry, při nichž se používala lana dlouhá až 167 metrů s připevněnými kratšími lany a více než 500 lidmi na každém konci lana. Každá strana měla také svůj vlastní tým bubeníků, kteří povzbuzovali účastníky hry - války.

Letošní oslavy zastiňuje politika nulového covid-19, která zachránila nespočet životů, a extrémní opatření potřebná k plnému omezení vysoce přenosné varianty Omicron, která byla přijata 28. března, způsobují omezení a pro mnohé i jiné druhy utrpení. Přesto se raduji po oznámení, že mému bývalému studentovi porodila manželka zdravou dceru a že se jim daří.

Daří se i bývalé studentce VŠE, Anastasii T. Vedl jsem jí před cca 10 roky diplomovou práci na téma Dialog vybraných civilizací s Ruskem v období postglobalizace. V mailovém dopise, který jsem včera obdržel, mi děkuje za vše, co jsem ji v přednáškách a během konzultací sdělil. Proč děkuje? Protože teprve dnes si podle jejího dopisu uvědomuje kvalitu a pravdivost obsahu i diplomové práce. Proto rozhodla zeptat se na některé věci týkající se její práce a na moje hodnocení současné situace a dění ve světě. Samozřejmě ji odpovím a pomohu v rámci svých možností již proto, že to, co se dnes děje jsem popsal s odkazy a citáty z dokumentů v knize Souhlasu netřeba. Kniha byla vydaná v roce 2016, je vyprodána, v částech nazvaných Nemoc Evropy, Válka a mír, Světová krize a svět koček popisuji hlavní příčiny a následky současného dění. Několik kusů, které jsem si vzal z tiskárny pro sebe, mohu zájemcům nabídnout. Poslední košile nemá kapsy. Do rakve si s sebou vezmu pouze to, co mi tam někdo dá.

Ukrajina na osudové křižovatce

Nevím, kdo dá a co bude dáno do rakve Ukrajiny, jejíž prezident Zelenskyj vyzval Radu bezpečnosti OSN k samo-rozpuštění, nebo přinejmenším k vyloučení Ruské federace z RB. Zřejmě si prezident neuvědomuje, podobně jako politicky korektní média, jaký je rozdíl mezi RF vyhlášenou speciální vojenskou operací, kterou nazývám vojenskou intervencí a skutečnou válkou. Ta se v minulosti vyhlašovala, dnes se formálně nevyhlašuje. Za to ale probíhá celá desetiletí na všech možných viditelných a neviditelných frontách. Tragédie, která se na Ukrajině odehrává, nemá však doposud všeobecné hlavní rysy války: zničení Generálního štábu, komunikačních center, železniční, silniční a energetické infrastruktury, budovy vlády, včetně případného zabití prezidenta nebo členů vlády. Prezident přijímá hosty a sponzory v Kyjevě, vydává příkazy k útokům, včetně útoků na území RF a těší se propagandě Ukrajiny, kterou obstarává cca 150 britských agentur. V generálním štábu se svítí jako při oslavě a prezident vyhlašuje přání, podmínky a požadavky, jako kdyby jeho protivník v Kremlu byl hluchý a slepý a vítězství Zelenského a jemu věrných nad ruskými vojsky bylo v jeho rukou. Protože tomu tak není, Kazachstán se blíží na osudovou křižovatku po historické prohře, Gruzie vyměnila ministra zahraniční, EK si ve stínu dění na Ukrajině odsouhlasila bez dialogu s občany EU dalekosáhlý a významný strategický kompas pro bezpečnost a obranu - A Strategic Compass for Security and Defence - For a European Union that protects its citizens, values and interests and contributes to international peace and security a RF prohrává informační válku vlastní vinou, představuji si, že závěrečná fáze viditelné speciální vojenské operace na Ukrajině se bude transformovat do brutální války. RF nemůže prohrát, protože prohra se v Rusku nikdy neodpouští.

Mému názoru, že prezident Zelenskiyj nejprve ztratí území obývané lidmi, kteří mluví a myslí jinak, že později dojde na zbytek Ukrajiny, která se jednoho blízkého dne octne v situaci sebezničení, seberozdělení, nebude–li Zelenskyj předem kapitulovat v následku transformace speciální operace do skutečné války a tím osud Ukrajiny zpečetěn, je blízko klíčový svědek v Trumpově ukrajinské aféře, bývalý americký vládní úředník a důstojník, Alexander Vindman. Ten předpovídá prohru Ukrajiny a západní ukrajinské politiky. Tvrdím celá desetiletí, že nehledám pravdu, rád se mýlím a každý, kdo mě přesvědčí dokumentárními fakty, že se mýlím, rád zaplatím sklenku a omluvím se.

Kazachstán na osudové křižovatce

Kapitulační prohlášení kazašských úřadů o dodržování protiruských sankcí je způsobeno panikou a přiznáním vlastní porážky při prosazování vlastní tzv. multivektorové politiky. Panika, přiznání a multivektorová politika ukazují RF a ostatním státům světa, nejenom kolik chyb RF během třiceti let udělala na všech frontách postsovětského prostoru, ale jak přimět Kreml a vládu k rozumnější, účinnější a rozhodnější politice.

Kazachstán kapituluje pomalu a jistě. O tom svědčí mj. citlivá záležitost, kterou představují americké biotechnologické laboratoře v zahraničí, především v postsovětském prostoru. Řada laboratoří se nachází v Arménii, Gruzii a Kazachstánu. Jedna z laboratoří s nejpřísnějším stupněm utajení, BSL4, byla naposledy zřízena v obci Gvardějskij v Kordajském okrese Žambylské oblasti. Takové vysoké utajení indikuje následující: 1) V laboratoři se mohou provádět pokusy s nejnebezpečnějšími kmeny. 2) Místní úřady nebudou moci tyto laboratoře nijak kontrolovat a obyvatelstvo a oblast se stanou testovacím polem pro vojenské biology. 3) Činnost laboratoře může být nejenom pro Rusko, ale i pro ostatní státy nebezpečná.

Že Kazachstán kapituluje, indikuje mj. i chronologie hlavních událostí v Kazachstánu za posledních pět let. Bez její analýzy není možné pochopit dramatické a dramaticky se zrychlující dění v Kazachstánu na pozadí rostoucí a téměř oficiální rusofobie a zbídačování obyvatelstva po intervenci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB) a záchraně života prezidenta Tokajeva, vlády a Republiky Kazachstán v lednu t.r.

V roce 2017 USA zabavily kazašský státní fond v celkové hodnotě přibližně 23 miliard USD. To představovalo přímé ohrožení vládnoucích klanů a nutilo prezidenta Nazarbajeva jednat v návaznosti na konsolidovaný Západ. V roce 2019 – byl prezidenta Nazarbajev donucen pod tlakem sil, které vytvořil sám, odstoupit z funkce prezident a k moci se dostal Tokajev, mj. diplomat a sinolog. Očekávalo se, že multivektorální politiku zvládne lépe než Nazarbajev, zejména vzhledem k dlouhodobým vazbám na ČLR. V roce 2020-2021 proběhla masová protičínská shromáždění proti pronájmu zemědělské půdy a vlivu ČLR ve všech oblastech činnosti Kazachstánu. V roce 2022 se uskutečnil pokus o státní převrat, který byl zastaven rozhodným zásahem OSKB, Ruska, a oznámením o pokusu o atentát na prezidenta Tokajeva.

Nevidět pasivitu, chyby a souvislost mezi populistickou zahraniční politikou Moskvy a dramatickými událostmi v Kazachstánu, který se soustavně a nyní rychle mění v rusofobní stát, je nemožné i pro málo vědoucího člověka, který se snaží o objektivitu. Není co vytýkat USA, že při takové zahraniční politice Moskvy věnovaly pozornost postsovětským zemím, s nimiž má RF nejdelší hranice - Ukrajině, Kazachstánu a kavkazským zemím. Ty byly nejzřetelnějším cílem západní agrese bezprostředně po (a dokonce i před) revolucí růží v Gruzii a oranžové revoluci na Ukrajině v roce 2004. Ruská měkká síla, která po desetiletí tvrdošíjně dokazovala svou bezcennost, se s pomocí páté kolony ve vládě ukázala být škodlivá i pro ruskou státnost. Nazarbajev, kterého jsem osobně znal a mohl pozorovat několik let během svého tamním působení, byl slepý a neviděl, nebo již nemohl vidět, že mnoho členů jeho rodu i klanu se stalo zcela závislými na Západě. Bohužel nemohu zveřejnit vše, co jsem zažil a vím ze zkušenosti a práce. Podle mé intuice a analýzy dokumentů, včetně rusofobního nařízení o převodu cyrilice na latinku, Nazarbajev proto nebyl upřímným zastáncem euroasijské integrace strany. Odstranění Tokajeva z funkce prezidenta, které očekávám v představitelné době a nejpozději, až se Kazachstán transformuje do středoasijské Ukrajiny, je pro RF a prezidenta Putina krajně nevýhodné. Pro kolektivní Západ je však výhodné, protože posílí nestabilitu hranice RF a investic ČLR v Republice Kazachstán.

Kyrgyzstán na osudové křižovatce

Vojenské operace v Kazachstánu a na Ukrajině zastínily mnohé a důležité. Přesto se občas objeví zprávy, které nutí zamyslet se nad mantrou Západu: Rusko prakticky nemá spojence.

Videozáznam ze shromáždění v Kyrgyzstánu, na němž zapálený mladík vysvětloval, že je třeba stáhnout podporu Ruska, opustit EEU a CSTO a urychleně projevit loajalitu Západu a USA, byl široce rozšířen. Hlavním důvodem obav mladého Kyrgyza byly sankce, které by mocný Západ mohl vyhlásit proti jeho zemi. Mladý muž možná ani neví, že Kyrgyzstán není ekonomicky závislý tolik na Západě, jako na Ruské federaci, a ještě více na peněžních převodech z Moskvy, které do Kyrgyzstánu posílají gastarbeiteři. Proto Kyrgyzové, kteří pracují v Rusku, nespěchají s odsouzením svého mladíka. I oni vyjadřují obavy, že jim ruští migranti z Donbasu vezmou práci a oni, Kyrgyzové, budou muset odejít domů. To dobře ukazuje závislost Kyrgyzstánu i samotných Kyrgyzů na ruském trhu práce a současně i prodejnost kyrgyzského kongresu, který neodsoudil shromáždění v Kyrgyzstánu.

Válečný vývoj na osudové křižovatce

Západní média dlouhodobě připravují veřejnost na použití ruských zbraní hromadného ničení, hrozbu z použití jaderných a v neposlední řadě biochemických a podobných zbraní. Nepřiměřeně málo se věnují těm nejsmrtonosnějším zbraním. Ty se vyvíjejí a zkoušejí ve zmíněných biolaboratořích na Ukrajině, v Kazachstánu, Gruzii, Arménii a jinde v postsovětském prostoru. K nejsmrtonosnějším zbraním patří biologické zbraně měnící geny, včetně vakcín, léků a vědeckých metod CRISPR. Jedná se o techniku genetického inženýrství v molekulární biologii, kterou lze modifikovat genomy živých organismů, založenou na zjednodušené verzi bakteriální CRISPR - Cas9 antivirovém obranném systému. Technika je považována za vysoce významnou v biotechnologii a medicíně, protože umožňuje editaci genomů in vivo s extrémně vysokou přesností, levně a snadno. V roce 2020 obdržely autorky této metody J. Doudnaová a E. Charpentierová Nobelovu cenu za chemii. Podíl na objevu má také Čech Martin Jínek, který dříve pracoval v týmu Jennifer Doudnaové.

Zákeřnost biologických zbraní měnící geny je ve skutečnosti, že k jejich šíření se používá psychologické přesvědčování. To není nic jiného než podvod na veřejnosti. V reálném životě se zamlžuje nezbytnou prevencí proti viru, nebo léčbou nemoci. Nejenže tyto zbraně mohou zlikvidovat miliardy lidí, ale mohou ukončit koloběh lidského života, jak ho známe, a na jeho místě přetvořit zcela nový druh laboratorně upravených (ne)lidských bytostí. Důležité proto je uvědomit si, že kdykoli věda nebo technologie použije jakoukoli metodu k zásahu do lidského genomu, ať už úmyslně, nebo neúmyslně, a člověkem vyrobený materiál se přenese přímo do jádra lidské buňky, což způsobí genetické změny a změní složení původní DNA těla, je to katalogizováno jako biologická zbraň. Podle Smlouvy o biologických zbraních z roku 1975 jsou všechny biologické zbraně nezákonné. Takové biologické zbraně jsou geniální strategií vedení války, protože mohou učinit obyvatelstvo nepoužitelným na základě nemožnosti uvědomovat si věci. Kromě toho, nikdy neexistuje bezpečný a přesvědčivý důvod, proč používat biotechnologie ve vakcínách nebo lécích.

V kontextu válečného dění, utajovaných biolaboratoří na cizích územích s exteritoriální legislativou, daném případě v Kazachstánu, volání k urychlenému projevu loajality Západu a USA, v daném případě v Kyrgyzstánu, uvedené skutečnosti v mém pohledu t.č. de facto znamenají bankrot myšlenek Eurasijské hospodářské unie. Ta je středoasijským republikám potřebná pouze jako nástroj k získání výhod od RF, tj. přístupu k bankám, úvěrovým linkám, trhu práce, zboží a surovin. Prohlášení O východo-západním transkaspickém koridoru, tj. spolupráci v oblasti energetických toků alternativních k ruským, podepsané Kazachstánem a Gruzií patří také do kategorie výzev RF a rizika, které bude muset Kreml řešit raději dříve, než později. Chci věřit, že řešením nebude válka, ale mír.

Mír na osudové křižovatce - paxologie

Mír je stav ve vztazích mezi státy, národy a lidstvem, charakteristický pokojným a přátelským soužitím, řešením sporných problémů jednáním a dohodou, bez použití ozbrojeného, fyzického násilí nebo psychického nátlaku. Pro zachování míru je důležité respektování státní suverenity, svrchovanosti, zachování práva národů určovat vlastní vývoj. Teorie míru, která se těmito otázkami zabývá, se nazývá paxologie. ICL (Institut české levice) se rozhodl pomoci realizovat mezinárodní projekt věnovaný teorii míru ve spojení se vznikající knihou Paxologie, autora profesora Felixe Černocha a vydavatelství Olympia. Díky existenci vojenských věd, jimiž je rozpracovávána i teorie válek, zdědili jsme nejenom jejich definici a formulaci podstaty, nýbrž i odrazový můstek pro stejnorodé a rovnocenné posouzení míru. Je-li válka pokračováním politiky jinými (Clausewitz), totiž násilnými prostředky (Lenin), potom platí, že mír je politikou vedenou nenásilnými prostředky. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele