Prezident Trump se narodil v roce Psa. Povrchní rozvaha nad referátem jeho bezpečnostního poradce H.R. McMastera, ve kterém označil RF jako revizionistickou mocnost a nad výrokem, který vyprovokoval intervencí Senátor Konstantin Kossačov, potvrzují transformaci štěkání do kousání. Ruský senátor sdělil přítomným, že v Rusku je 10x více amerických kybernetických útoků, než ruských v USA. Intervenci senátora vyprovokovala 37 stránková žaloba zvláštního vyšetřovatele Robert S. Muellera. Týká se údajného ovlivňování amerických prezidentských voleb. Tvrzení McMastera, že důkazy jsou nepopiratelné, indikuje, že nejenom prezident Trump může přejít od štěkání ke kousání. První na řadě bude EU, po té asymetričtí spojenci. Přímé kousnutí RF si mohu představit pouze v případě změny prezidenta v Kremlu. Dnes ne, ani po výroku McMastera. Ministr zahraničíLavrov označil žalobu za blábol do té doby, než budou předloženy dokumentární důkazy. Prezident Trump má za to ale ode dneška problém: 1) Bezpečnostní poradce se v Mnichově veřejně ztotožnil s názorem amerických tajných služeb, s prací a žalobou vypracovanou vyšetřovatelem Muellerem. 2) Vicepresident Pence a zmocněnkyně Ministerstva pro kybernetickou bezpečnost, Jeanette Manfra, ovlivňování voleb v USA RF dementovali. Překvapení členů americké delegace z výroku McMastera mohl nezaregistrovat jenom slepý a hluchý. 3) Trestuhodná neznalost nejbližších poradců prezidenta Trumpa, především skutečnosti, že historie trestá za (její) neznalost.

Evropští občané by si měli uvědomit nejenom, že rostoucí vliv Ruska ve světě není jeho vinou, ale vinou Západu, a že Mnichovská bezpečnostní konference, které se účastní přibližně 20 hlav států a přibližně 80 ministrů obrany a zahraničních věcí, se odehrává 80 let po té, co byla podepsána Mnichovská dohoda mezi Velkou Británií, Francií, Itálií a Německem. Dohoda byla podepsána v prostředí podobném dnešnímu: Přepisování historie, nesprávné hodnocení situace a následků rozhodnutí, transformace kapitalismu do nacionalismu a fašismu. Dohoda odstartovala druhou světovou válku, byla použita v poválečném Norimberském procesu k omluvě a odůvodnění válečných zločinů: Vytěsnit Rusko. Žádná bezpečnostní konference bez referátu z Albionu se nemůže nazývat bezpečnostní. To dokazuje vystoupení britské premiérky May v Mnichově. Po slovech chvály o sdílené snaze v boji proti nebezpečím neznajícím hranic, výhodách spolupráce a společné obraně ( evropská bezpečnost je (také) naše bezpečnost) a podobných komplimentech si mnozí přítomní mohli myslet, že paní May přiletěla do Mnichova ohlásit konec brexitu. Na špek z Albionu naletěl dokonce zkušený diplomat a šéf konference Wolfgang Ischinger, když se ptal: Nebylo by vše jednoduší, kdyby Velká Británie zůstala v EU?Potlesk naivních byl rychle u konce, když paní May s cynickým úsměvem odpověděla stručně a jasně: My odejdeme z EU. Porovnání slov chvály o sdílené snaze s odpovědí panu Ischingerovi mi dává na vědomí, že pragmatická paní May přijela do Mnichova omezovat škodu. A vyslovit varování poukazem na vojenskou sílu velké Británie, její moderní vojska a profesionalitu tajných služeb. To vše zabalila do tvrzení, že Velká Británie zůstane bez podmínek oddaná evropské bezpečnosti ( Das Vereinigte Königreich bleibt der europäischen Sicherheit bedingungslos verpflichtet ) a krátkých, jasných vět: Vy nás potřebujete. Nezapomínejte na to! Neměli bychom se nechat řídit politickou doktrínou a ideologií. Přeloženo do srozumitelné řeči to znamená varování EU: Netrvejte na tom, aby výhody EU mohli využívat pouze ti, kteří nesou její povinnosti. Že se paní May trefila do černého, dokazuje reakce prezidenta EK Jean-Claude Junckera: Nejsme ve válce s Velkou Británií…neměli bychom ale míchat jablka (bezpečnost) s hruškami (s obchodem). Skutečností zůstává: EU potřebuje Velkou Británii.