Jan Campbell: Odpověď, nejenom paní doktorce

12.08.2020 7:33 | Zprávy

Předtím, než odpovím na několik otázek, které nabízí reakce paní RNDr. Dagmar Vernarské na příspěvky, včetně - Srpen, a proč nebude lépe, děkuji za její čtenářskou aktivitu a podněty. To již proto, že podporuje snahu uvědomit si, že odpovědnost ke společnosti začíná odpovědností k sobě. A současně připomíná Talmud: Když sám pro sebe nic neučiním, kdo to má učinit? Když se starám jen o sebe, k čemu jsem? A když ne nyní, kdy tedy?

Jan Campbell: Odpověď, nejenom paní doktorce
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Campbell

Zdůrazňovaná snaha vlády ve spojení s pandemií strachu z mutujícího koronaviru – ochránit zdraví občanů se jeví z hlediska jazykově – psychologického polovičatá a z hlediska hodnotového zavádějící. Proč? Formulace snahy (rozhodnutí vlády apod.) zcela odpovídá archetypu češtiny. Ten charakterizuje mimo jiné nízká explicita (a specificita) ve srovnání například s němčinou. Nízká explicita vyžaduje domýšlet, interpretovat a improvizovat. Výsledkem je často klamný pocit diplomatických schopností. Ve spojení se stavem covid-19 a následky pro hospodářství a občany umožňuje zvýhodnění práva na ochranu zdraví nad povinností občana ke svému zdraví. Z hlediska hodnotového podporuje nerovnost mezi právem a povinností a zpomaluje proces přechodu od medicíny zaměřené na boj s nemocí na boj za zdraví. V něm smysluplná a cílevědomá spolupráce všech občanů hraje podstatnou a nezastupitelnou roli. V tomto kontextu připomínám Perunovu stížnost, ze Křtu sv. Vladimíra autora K. H. Borovského: ...dřív si, prase zdraví zkazil, potom ho mám hojit…A také Framinghamskou studii z USA šedesátých let. Ze studie vyplývá pro Čechy následující: Američan má ke svému zdraví daleko odpovědnější, někdy dokonce úzkostlivější postoj než průměrný Čech. Není to dáno uvědoměním, ale sociálním faktem: zdraví pro Američana představuje formu provozního kapitálu. Do třetice připom

Jestliže akceptujeme rozdělení lidských požadavků na dva základní typy – přání (jako požadavek vědomý) a potřeby (jako životní nutnost), jestliže akceptujeme skutečnost, že imunita téhož organismu je jiná ráno a jiná odpoledne, a že v sociální sféře rozlišení přání (bezpečí, jistota, atd.) a potřeb (sociální uznání, smysl atd.) je promícháno a víceúrovňové a tudíž jejich zajištění je v mnohém diferencovanější než biologické (v psychosociální rovině) nabízí se z hlediska výchovně – hodnotového (pro mladou a střední generaci) sociální uspořádání, které můžeme sledovat například u některých druhů opic.

Světoznámý výzkum chování primátů byl svého času proveden ve výzkumném ústavu v Suchumi v době existence SSSR se stručně formulovaným trojdílným výsledkem: 1) Již na úrovni opic je dokázán vliv okolností ze sociálního pole na neurofyzické a tělesné funkce na neuro-humorální a orgánové úrovni. 2) Dokázány byly základy systémové teorie: biosféra – národ - širší společenství - užší společenství – rodina – dyáda – člověk jako jedinec – soustava orgánů – orgán – tkáň – buňka – pod-buněčná struktura a atomární a subatomární struktury . 3) Byl dokumentován důkaz pravidla systémové teorie: změna prvku v systému vede ke změně funkce nebo složení jeho prvků. Integrující jednotkou je ČLOVĚK.

Z praxe jsou známy případy zvýšeného výskytu některých chorob v dobách celonárodního ohrožení, nepravé epidemie (právě probíhající) vyvolané sociálními vlivy (vlastní kapitalistickému systému), stejně jako ústup onemocnění při změně celkových socio-ekonomických podmínek. Již chirurgové Napoleona zjistili, že u armád, které ustupují, se vojákům hojí rány daleko hůře a déle, než u armád, které vítězí. Přičemž hygienické podmínky byly v obou případech stejně špatné. Tím jsem se přiblížil k tématu STRES.

Když vídeňský rodák, vychovaný v Komárně a studující lékařství v Praze, Paříži a Římu Hans Selye (1907 - 1982) začátkem 30. let zvolil tento termín pro označení nespecifické obranné reakce organismu, netušil, jak populárním a aktuálním se časem stane. Selye dokázal, že tato nespecifická reakce funguje stejně jako u krys, na kterých prováděl pokusy, i u dalších živočichů a také u člověka. Za oceánem se stresovou problematikou zabýval Americký fyziolog Walter Cannon (1871 - 1945). Ten se věnoval především mechanismům andrenergním, tj. adrenalinu a noradrenalinu, hormonům dřeně nadledvin (adrenálních žláz). Spojením obou přístupů vznikla současná koncepce stresu, jako určitá odpověď organismu na nadměrnou zátěž jakéhokoliv typu. Od bakteriální a virové infekce až po nadhraniční psychické vlivy vycházející z mezilidských nebo intrapsychických (vnitřních) konfliktů.

Připomínám stres a oba autory, protože poznání stresu nabízí cestu k pochopení celostního obrazu člověka v jeho bio-psycho-sociální jednotě. Pro zájemce o více: Selyeva práce byla ke dni jeho úmrtí citována ve více než 362 tisících vědeckých pracích. Cannova teorie byla popularizována v knize The Wisdom of the Body, prvně vydané v roce 1932. Dědictví obou autorů lze shrnout do několika vět: Chci-li žít dobrý život, musím začít žít dobré dny. Ty se skládají z dobrých chvil. Jejich základem jsou dobré pocity a ty se rodí při dobrém zacházení (sám se sebou, s informacemi, mlčením atd.) Z tohoto hlediska mnohé vlády zklamaly. Veřejně právní media napomohla ztrátě příležitosti překročit začarovaný kruh, osvobodit společnosti a zkrátit vzdálenost, kterou definuje psychological inertia. V medicíně se používá model pěti stádií (popření, agrese, smlouvání, deprese a přijetí skutečnosti). Definovala ho švýcarsko-americká psychiatrička, zabývající se psychologií umírání a smrti, Elisabeth Kübler-Rossová (1926– 2004). Zmíněný model je popsán v knize O smrti a umírání (1969).

Nejsme pány ani vlastního osudu, přesto za něj neseme odpovědnost. V ní je totiž skryta naše svoboda, prolínání odpovědnosti a nutnosti myslet. V ní je také odpověď na otázku - Proč navzdory dobrým předsevzetím končí většina našich plánů vždy stejným malérem? Většina z nás nemyslí, nemá odvahu a nepřistupuje k řešení věcně – kriticky, tj. bez emocí a pogromistických prvků. Nehledě na politickou korektnost, ztrátu lidské důstojnosti a slušnosti předpokládám, že hegemon v odcházení nebude vstupovat do přímého konfliktu s RF. Jeho slouhové budou šťastní až pochopí, že nemohou ovlivnit evoluci, která nabírá sílu tsunami, a že jejich šance na přežití a spolupráci jsou pouze ve změně svých reakcí na následky evoluce a dění ve světě. Česká vláda bude hostit amerického politika, ministra a rozvědčíka. Pan premiér by mohl požádat protokol o tahák: James Thurber (1894 - 1961), americký humorista a satirik nabízí kvalitní sbírku postřehů o malichernostech a protikladech mezi naivitou jednotlivce a složitostí moderního světa včetně problému komunikace ve věku techniky. Nabízí se mj. pohádka o Bílé Lani (1945).

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Martin Exner byl položen dotaz

Kdo přesně podle vás nebere válku na Ukrajině vážně?

A co máte na mysli tou podporou Ukrajiny všemi prostředky? Měli bysme tam nasadit i vlastní vojáky? Nebyl by ale tento krok začátek třetí světová? A máte dojem, že se Ukrajině pomáhá málo?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivo Strejček: Z bláta do louže, z deště pod okap

15:16 Ivo Strejček: Z bláta do louže, z deště pod okap

Před výbory Evropského parlamentu vrcholí slyšení kandidátů na členství v Evropské komisi. Tomuto pr…