Georg Friedrich Knapp (1842 – 1926) byl německý ekonom a autor Staatliche Theorie des Geldes, (1905). Jako zakladatel makroekonomické teorie peněz (chartalismus) dal podnět k současným diskuzím na téma Modern Monetary Theory. Henry Dunning Macleod (1821 -1902) byl skotský ekonom, ředitel Royal British Bank, autor The Theory of Credit (1889–1894), zástupce hodnocení úvěru jako kapitálu a podpůrce tzv. Greshamschova zákona.

Zmiňuji se o teoriích peněz, protože jsou přímo spojeny s expansivní peněžně – úvěrovou politikou, iniciovanou naposledy po krizi 2008-2009, a jsou dnes v hlavě mnoha politiků, reformátorů a spekulantů. Ti si vymysleli Modern Monetary Theory(MMT). Jeví se mi to podobně, jako Platónovi: U nás nastalo jakoby jakési sucho v oboru moudrosti. Moderní mudrci si myslí, že staré prostředky s novými nálepkami a ignorování skutečnosti, že po staru se žít nedá, mohou vyřešit systémovou krizi. Moderní mudrci neberou v úvahu, že to byla expansionistická peněžní politika, která ukončila Výmarskou republiku (1918-1933). Která vedla k historické devalvaci v Mexiku začátkem 90 let, k měnové krizi v Jihovýchodní Asii a krizi v RF koncem 90 let. Málo kdo si uvědomuje, že v současnosti cca 80% světového měnového obratu, tj. více než 4,0 biliony USD denně (!), představují operace velkých investičních bank, trvale korigujících své pozice a pozice nadnárodních korporací. Dluhy mají tři podoby: fyzickou, peněžní a dluhově - kapitálovou. Problém s dluhy je v tom, že fyzický a peněžní se nechají zničit pomocí inflace, převratu, války nebo krádeže a kapitálové dluhy nelze arestovat. Jako je tomu u fyzických dluhů nebo peněz na účtu. Proto je nutné připravit se na to nejhorší. Dříve nebo později dluhy způsobí konec EU a Euro v současné formě. A to i proto, že Ke Králi králů když přicházíš dnes, veliké žádosti s sebou si nes, neb On má takovou milost a moc, že nikdo nemůže žádati moc (John Newton 1725 – 1807).

Do lineárního rozvoje globalizace v kapitalismu zůstávaly všechny formy příjmů pracovníků a zisku vlastníků uvnitř systému s cílem tvorby bohatství. V té době většinu kapitalizace národního bohatství (cca 90 procent) tvořili malí a střední podnikatelé, velkých bylo několik, nadnárodní kooperace prakticky neexistovaly. Dnes je tomu zcela jinak. Základem amerického bohatství je burzovní kapitalizace. V podstatě ji tvoří pouze 10 společností: Apple (871,97 miliard USD), Alphabet (766,67 miliard USD), Microsoft (713,92 miliard USD), Amazon (710,84 miliard USD), Facebook (511,31 miliard USD), Berkshire Hathaway (501,21 miliard USD), JPMorgan Chase (398,01 miliard USD), Johnson & Johnson (351,58 miliard USD), Bank of America (328,47 miliard USD) a Exxon Mobil (320,96 miliard USD).

Těchto 10 společností představuje dohromady větší burzovní kapitalizaci než 80 plus společností, které je následují. Problém není v kapitalizaci, ale v tom, že společnosti ukrývají zisky off-shore. Ne v systému, ani ne tam, kde vydělávají. Ukrývané zisky zmíněných 10 společností jsou přibližně dvakrát větší než platy všech zaměstnanců USA.