Trump a jeho osobnostní faktory, které nesou všechny znaky Ovidem popsaného mladíka Narcise představují skutečnost, že narcista se nikdy nejde léčit, protože chce obohatit terapeuta. Dění v USA dokazuje již několik málo dní po zvolení Trumpa, že konflikty, jak doma v USA, tak i v zahraničí, včetně Evropy, jsou zaprogramované, protože předplacené. Není tomu proto, že Trumpova patologická snaha být sám sobě nejdůležitějším tématem, mít výjimečný zájem o život ve společnosti a obdiv pro sebe, dnes nazývané narcismus a autoeroticismus, poprvé formulovaný jako porucha Havelock Ellisem (1859-1939), ale proto, že objevení zvoleného prezidenta USA dokumentuje hlubokou systémovou krizi USA, kterou nebude možné řešit bez radikálních reforem. Bude-li Trump schopen řešit krizi, ukáže čas.

Dnes je důležité si uvědomit, že systémová krize USA objektivně dokazuje téměř plné vyčerpání politických a sociálně – hospodářských zdrojů. Podobá se v mnohém systémové krizi Sovětského svazu. Proto se nabízí k zamyšlení srovnání Trumpa s Jelzinem a následně i představa, co může k nám a na nás přijít.

Ti, kdo mají tendenci k ezoterice a historii si mohou tuto představu obohatit nastudováním a prověřením výroků ruského astrologa Pavla Globy (1953). Globa se v roce 1994 poprvé zmínil v časopise Orákl o Vasiliji Němčinovi (podle Globy narozeného v 1376). Němčin je mnohými ezoteriky a astrology považován za ruského Nostradama. Němčinova kniha předpovědí, která se prý jako jediná zachovala ze všech knih, které napsal, ale kterou jsem nečetl, se podle Globy zabývá ruskými dějinami až do 21. století. Kromě toho, co se již odehrálo, jsou zajímavé jeho předpovědi na 21. století. Svět se podle něj dostane do velké krize, kdy na trůnu zámořské velmoci bude sedět 44. Král. Podle interpretace Globy bude prezident Trump klíčem velkých změn v USA a ve světě. Podle oficiálních počtů, 44. prezidentem USA je do 20. Ledna 2017 Barack Obama. Zde se mi proto nabízí přinejmenším jedna otázka spojená s počítáním prezidentů. 45 prezident USA, jak se dnes všeobecně píše a tvrdí, Trump, je pro mne ve skutečnosti 44 prezident. Proč?

Glover Leveland (1837 – 1908), jediný USA prezident, který měl inauguraci v Bílém domě, byl totiž dvakrát prezidentem USA (1885-1889 a 1893-1897). Je znám obezitou, sexuálním skandálem v prvním prezidenství, největší finanční krizí v historii USA v době jeho druhého prezidenství a otevřením Sochy svobody, francouzského sochaře Frederic Auguste Bartholdi. Podle výroků dvou Clevelandových biografů, jeho poslední slova před smrtí byla: I have tried so hard to do right. Snažil jsem se ze všech sil dělat to správné, může být i odkazem prezidenta Trumpa, pokud ukončí inauguraci, převezme úřad, začne pracovat, a nestane se obětí atentátu nebo impeachmentu, situace, které z mnoha dobrých důvodů nevylučuji.

Trumf, je podle všeobecně známých definic karta, přebíjející ostatní a pádný důvod, nebo nezvratný důkaz. Prezident Trump má potenciálně mnoho trumfů ve svých kartách. Uvedu z prostorových a časových důvodů jen několik aktuálních a budoucnost spoluurčujících.

Trumf zvaný Pobaltské státy. Vlády těchto států si neustále stěžují na nemožnost se rozvíjet tak, jak by chtěly a mohly, protože se nacházejí v sousedství Ruska. Trump jim nabízí řešení, které je nepotěší: Můžeme poradit a pomoci, aby jejich sousedy byly africké země. Přestěhujeme všechny obyvatele Pobaltí na africký kontinent, a africké obyvatelstvo na území Pobaltských států. Patřičně přejmenujeme státy, země – myslím si, že obyvatelé afrických států budou jenom rádi. Všichni budou spokojeni.

Trumf zvaný Ukrajina. Ukrajinští vůdci a jejich sluhové začali trénovat rektální alpinismus, předklony, retušování textů a fotografií v naději, že USA a Trump konkrétně, se nechají vydírat. Že to mu tak nikdy nebylo, není a ani během prezidentství Trumpa nebude, svědčí nejenom historie, ale i ochota paní Victorie Nuland zajet ještě před inaugurací na návštěvu do Moskvy a Evropy, a podívat se jak to vypadá v Moskvě v době klimatických kalamit s prezidentem Putinem a možností epidemie v Evropě, způsobené virem zvaným Trump. V neposlední řadě, je tu i historická zkušenost s deklarovanými snahami bývalých prezidentů USA. Reagan chtěl, Bush chtěl, Obama chtěl, všichni chtěli, mimo jiné mít lepší vztah s Ruskem, ale nemohli. To i více. Potvrdilo se, že chtíč a přání, jsou mnohem slabší než potřeby velmoci a hospodářského systému založeného na principu expanzivity a nespravedlivém rozdělení omezených přírodních a lidských zdrojů. Západní vektor politiky snažící se zabezpečit USA status jediné velmoci se již proto nezmění. S Trumpem nebo bez.

Proto opakuji, že to nebude láska k Rusku nebo ustoupení Ruským požadavkům, dojde – li k opravdovému zkvalitnění vztahu USA – Rusko. Bude to americký a ruský pragmatismus a skutečnost, že koexistence USA s Ruskem je součástí nikde oficiálně a jednoznačně definovaných amerických národních zájmů a potažmo i ruských. USA si nemohou dovolit velký a přímý konflikt s Ruskem. Situace USA ve volebním roce 2016 dokazuje růst míry podnikových bankrotů meziročně o 29 procent, zaměstnanost na plný úvazek ne výší než 45-48 procent a v neposlední řadě nemožnost 47 procentům Američanů navštívit a obdržet první pomoc. Ta stojí dnes minimálně 400 USD. Rusko se svým pragmatismem a historickou zkušeností pod vedením prezidenta Putina nenapadne si vzít Pobaltí, dnes nekvalitní zelinářskou zahradu EU a NATO, ani ČR, ani nikoho jiného, kdo zradil bývalého spojence, nebo opakovaně zrazuje sám sebe, své proklamované politické a vztahové principy. Pro Rusko se může ukázat v předdveří oslav 100 let říjnové revoluce (1917) mnohem větším nebezpečím než NATO například jeho letošní úspěch v zemědělském sektoru. Západní a ruští pozorovatelé a analytici si mohou uvědomit představitelné následky čísel pro jakéhokoliv ruského prezidenta a vládu, která uvádím pouze zkráceně: každá z více než 100 ruských společností vlastní více než 100.000 ha zemědělské půdy, stovky „menších“ hráčů vlastní, nebo kontrolují mezi 30 a 50.000 ha zemědělské půdy. Pro srovnání uvádím, že v USA vlastnictví 5.000 ha a něco více představuje velkého hráče, na příklad v podnikání s kukuřicí. Moderní ruští latifundisté představují proto podle mého hodnocení pro Rusko vážné, a zatím nekontrolovatelné riziko. O dalších se nebudu dnes zmiňovat.

Trumf, zvaný EU a NATO. Tento trumf by měl být posledním varováním páru EU - NATO nejenom během prezidenství pana Trumpa, ale i během následujícího prezidentství. Proč?

EU dostane od USA konečně svoji „politickou svobodu,“ aby mohla začít vážněji diskutovat o své obraně. Politická svoboda, v teorii znamená základ suverenity. Ve skutečnosti však tomu je a bude zcela jinak. Neexistence vlastní armády, neexistence nezávislého vědeckého výzkumu a vlastního vojenského průmyslu, až na výjimku SRN a částečně Francie, neexistence nezávislé komunikace a současně existence politické, ne skutečné hospodářské měny, nedovoluje hodnotit nabídku politické svobody jinak, než jako výzvu a plánované oslabení. Proto očekávám, že politická svoboda EU, kterou si mnozí upřímně přejí, urychlí rozkol mezi členy EU. Bude tomu především proto, že nikdo nedokáže dokázat existenci opravdového nepřítele EU, které je dnes na Západě definované Ruskem. Představa, že německý vojenský průmysl bude vyrábět a bezproblémově prodávat své zbraně hospodářským trpaslíkům EU a transformovanému NATO, na bázi uměle udržovaného strachu, k tomu na úvěr, je v dnešním stavu EU a vývoje ve světě, zcela mylná a neudržitelná.

Druhou stranu trumfu EU – NATO tvoří trojice smluv: CETA, TTIP a TISA. Na vlastní zradu výsledku referenda v Belgii stačil týden přátelské a spojenecké besedy. Na souhlas k případné TTIP to bude vyžadovat více času. Ale ani to není pro USA a jakéhokoliv jejich prezidenta překážka, v případě potvrzení, že TTIP a potažmo TISA představují část národního zájmu USA. USA jsou objektivně v mnohem lepší pozici, než EU. Se smlouvami TTIP a TISA, nebo i bez nich, EU nic nezíská. To je ale téma na další příspěvek.

Ani tenký okraj trumfové karty EU - NATO, na kterém vidím boj USA s IS a podobnými teroristickými seskupeními, ropu, jako sekundární energetický a strategický zdroj pro USA, ale i holandskou ponorku v blízkosti ruské flotily ve Středozemním moři, a v neposlední řadě i budoucí roli UK po brexitu, po té, co soud ukázal britským občanům jejich místo ve státní struktuře UK s pomocí tradice, nevěští pro EU nic dobrého.

Trumf zvaný sociologie a masová média. Krach americké sociologie, která se koncentruje a orientuje především na vnitřní problémy, byl dokázán volbou nového prezidenta. Výsledek všech průzkumů a hlásání masových medií byl zcela opačný, než si matka Hillary a jí podporující establishment přály a chtěly. V ČR se mají z čeho učit. Vyloučím – li zlý úmysl z hodnocení, mohu konstatovat, že byla potvrzena neodpovědnost, prodejnost a tím nedůvěryhodnost masových medií, tzv. expertů a značkových agentur. Byla potvrzena nemožnost dvou-partajního systému nabídnout občanům, kteří jsou lhostejní elitám, alternativní řešení sociálních problémů. Potvrdilo se, že jednoduchá řeč, kterou aplikoval Trump, může být silnější, než boj založený na antagonismu, sexismu, rasismu, a xenofobii.

Trumf zvaný rozhádanost amerických elit. Není pochyb, že rozhádanost elit dokázala jejich slabost. Ze slabosti objektivně vyplývající nebezpečí, podle pravidla, že oslabený dravec je více nebezpečný než dravec cítící se v bezpečí, a s ním evropským elitám dokumentovaná nepředvídatelnost představují společně všeobecně platnou perspektivu vedoucí ke zostření vnitropolitického boje v USA a následným globálním otřesyům. S tímto trumfem má narcista Trump možnost zachránit svět před svět zničením života na této Planetě.

Trumf zvaný Čína. Připomínám krátce jednu skutečnost. Jestliže mohlo Německo k začátku 20 století předehnat Velkou Británii, co se týče tempa hospodářského růstu, což se v konečném výsledku stalo příčinou tragédie v roce 1914, Čína dnes a zítra nepředstavuje pro USA podobné nebezpečí. A to nehledě na enormní a komplexní vývoj, který jsem si mohl během října tohoto roku na místě dokumentovat a různě prověřit. I kdyby Čína hospodářsky předehnala USA k roku 2030, nebo 2040, průměrný příjem občana v Číně bude i nadále zaostávat za stagnujícím, nebo dokonce snižujícím se příjmem amerického občana. Kromě toho si nedovedu představit, že by se stala tzv. měkká síla Číny rovnocennou nebo silnější, než je tzv. měkká síla USA. I toto je zajímavé téma na samostatný příspěvek.

Druhá strana trumfu zvaného Čína nabízí pohled na vztah USA – Čína – EU. Tento obrázek mi za současného stavu EU nenabízí nic dobrého. Proč?

Zástupně za mnohé, bez konkrétního označení relevantních stávajících a nových, představitelných rizik, konstatuji, že Německá vláda musela po přátelském rozhovoru s představiteli amerických bezpečnostních a hospodářských institucí, vzít zpět a zrušit svůj souhlas s obchodními transakcemi mezi Čínskými investory a výrobcem mikročipů, společnostní Aixtron a výrobcem žárovek, společností Osram. Problém se zrušením vládního souhlasu s obchodními transakcemi obsahuje pro EU a její členské státy, včetně ČR riziko spojené s principem reciprocity, WTO a hodnot. Zrušení vládního souhlasu pod nátlakem spojence nenabízí Číňanům možnost rozvíjet dialog a zvětšovat transparenci, které se Západ neustále domáhá. Již dnes, a o to více zítra, v případě podepsaní, nebo nepodepsání TTIP, TISA, a trvající závislosti EU na USA, bude Čína, rychle se učící z chyb při volbě strategie a taktiky při akvizici v Evropě, mnohem tvrdší a tajuplnější v jednání, než doposud. Čína ví, co opravdu potřebuje, ví, co může chtít, a ví, co si může přát. Členské státy EU mají mnoho přání, nevědí jasně, co vlastně chtějí, a zřejmě ani neví, nebo nechtějí vědět, co opravdu potřebují. Číňané nebudou vést s námi diskuze, ani dialog o tom, co opravdu potřebují. Budou konat, nebo čekat do té doby, než nám bude ještě hůře. Než pochopíme, že setkání premiérů (ČR a ČLR) ve stoje trvající max. 10 minut nemůže být prodáváno veřejnosti jako jednání, nebo že pětidenní návštěva Číny německým ministrem hospodářství a více kancléřem SRN, Sigmar Gabrielem, ihned po zrušení vládního souhlasu, nemůže vymazat z čínské paměti poslední zkušenost se svým mnohaletým obchodním partnerem a advokátem svobodného obchodování s financemi a technologiemi. USA a Trump nemusí nic dělat, aby se EU a členské státy dále a sami oslabovaly, ve vztahu k Číně. Stačí další případ Dalajláma, stop obchodu s letadly, ve kterých je americký výškoměr, nebo horizont, nebo americký deodorant. Čína nebude ve skutečnosti zdržována USA, protože si to USA nemohou dovolit. Čína je pragmatická natolik, že si potřebnou zdrženlivost, nutnou pro udržení kvalitního vztahu mezi mocnostmi, včetně USA, sama naordinuje a sama si ji bude kontrolovat. To již proto, aby mohla pokračovat mimo jiné v rozvoji patent-intenzivního průmyslu. Ten již dnes obsahuje 48 specifických sektorů, a generoval v roce 2014 cca 3,9 miliard USD. To představuje cca 11 procent GDP. Zajímalo by mě, jaká je situace v ČR.

Triumf - vítězství, úspěch, radost z vítězství, oslava vítězství, tak nějak definují slovníky triumf. V kontextu tohoto příspěvku si dovoluji tvrdit, že během volby nového prezidenta USA zvítězily zdravý rozum a skutečnost nedostatku hlasů Hillary, způsobená pocitem korupce, nedostatečné důvěryhodnosti a empatie. Úspěch připisuji naději, že nehledě na všechna známá a neznámá rizika a nebezpečí, se geopolitické napětí zmírní. Občané v USA a v Evropě nejsou - pomalu a za to jistě, ochotni akceptovat jim vnucované, extrémní vize bez předešlé konzultace a respektu. Proto se mi jeví reálnou nadějí závěrečná slova prezidenta Putina na posledním zasedání Valdajského klubu: geopolitické napětí se zmírní, ne ale za cenu našeho pohřbu. Radost z vítězství nebudou mít ti, kteří ignorují skutečnost, že není možné trvale a beztrestně lhát, povyšovat materiálno na nasycení spirituálna, nebo trvale zakotvit hodnoty, které jsou společnosti cizí. Psychiatr Radkin Honzák to popisuje lépe: když budete jako čistokrevná Evropanka jíst japonské suši, výsledkem bude nejspíš alergie. Oslavovat vítězství není možné. Trvající sankce proti Rusku, rizika dočasného zhoršení vztahů mezi USA – EU, NATO a Ruskem, budou střihat křídla naději, že to, co je dobré pro jednotlivého člověka, je národní zájem, ale ne za každou cenu a ne škodě mezinárodního práva. K oslavě bude potřeba se dále připravovat, a především bojovat. Mimo jiné s sebou samým a s efekty, které mlží rozum: elitám, jejich výkonným sluhům, včetně masových medií, a mnohým spoluobčanům. K efektům, které je potřeba znát a s nimi bojovat patří především:

Efekt projektora. Tento efektdefinoval Thomas D. Gilovich (1954), americký psycholog a profesor na Cornell university. Spolu s H. Belsky vydal i do češtiny přeloženou knihu pod názvem Proč chytří lidé dělají hloupé chyby, když jde o peníze. Cifrová amnézie, nebo li Google Effects on Memory: Cognitive Consequences of Having Information at Our Fingertips, autorky Betsy Sparrow, Columbia university. Forerův efekt (též Barnumův efekt podle P. T. Barnuma, majitele cirkusu a mistra psychologické manipulace). Tento obecně platný psychologický fenomén je typický pro člověka, který má tendenci akceptovat jakékoli obecné a vágní popisy osobnosti jako přímo ušité na jeho osobu. Proto tento efekt využívají věštci, jasnovidci, politici a jejich sluhové. Forerův efekt je jedním ze základů chladného čtení. Chybná prognóza emocionálního působení, dobře popsaná v knize Stumbling on Happiness, jejímž autorem je Daniel Gilbert. Systematická chyba přežívajících, objektivně vznikající, protože přežívající působí jinak než mrtví. Hlubší porozumění problematiky může umožnit studium díla Daniel Merton Wegnera (1948 – 2013), profesora Harvard university a autora tzv. ironic process theory, dokazující, že tzv. svobodná vůle je pouze iluzí.Na toto tvrzení, se kterým se identifikuji na základě znalostí a zkušenosti, navazuje Víra ve spravedlnost. Melvin J. Lerner (1929), profesor Sociální psychologie na University of Waterloo a Florida Atlantic University, často označovaný za pionýra psychologických studií spravedlnosti, vydal mimo jiné, a společně sC. H. Simmons v roce 1966 v Journal of Personality and Social Psychology, 4(2), 203–210, Observer’s reaction to the “innocent victim”: Compassion or rejection?

Ve světle uvedeného se může každému stát jasné, že Trump jako New Yorkčan je zvyklý komunikovat s Američany všech etnických, sociálních a hospodářských skupin. Proto jim a ostatním zapomenutým rozumí lépe než establishment, nebo jakýkoliv americký politik. Proto vyhrál volby a má důvod triumfovat. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.