Pro mne zůstává záhadou, proč se úspěšná právnička snaží dostat do úřadu, ve kterém bude s pravděpodobností hraničící s jistotou přijímat prosby a hrozby vítaných a nevítaných (hostů), které jí nedovolí vyhrát ani jednu hru, ani jeden proces. Proč? Z mnoha důvodů. Jedním z nich je skutečnost setkání představitelů 68 států (především Asie, Afriky, Evropy), reprezentujících 2/3 světové populace, 50 procent světového hospodářského produktu v květnu 2017, v Pekingu. Účastníci setkání byli svědky startu největšího projektu v historii lidstva, iniciativy Jeden pás, jedna cesta, v angličtině BRI (Belt and Road Initiative). Stručně formulováno: Asijské století není v plenkách, ale již chodí v éře a (uni)formě staro-nové Hedvábné stezky.

Chodí, nežebrá, a přesto rozděluje a vybízí k závisti a nenávisti. To přesto, že nabízí příležitost spojení, výměnu a sdílení kulturních, hospodářských a technologických úspěchů nejlidnatější částí Planety s ostatním světem. Zda - li nabídka Jeden pás, jedna cesta bude přijata, jak, kdy a kým, zůstává otázkou. Na ni nelze, jako na nic dát jednu odpověď s konečnou platností. Skutečností však je a zůstane na desetiletí, pokud nedojde ke zničení Planety, že iniciativa Jeden pás, jedna cesta představuje významnou iniciativu v historii diplomacie ČLR a 21. Století. Zda li je možné srovnat iniciativu se založením OSN, SB a všech projektů 20. století dohromady, nevím. Vím však, že na předevčírem ukončeném Všečínském shromáždění lidových zástupců šla také řeč o diplomacii. Tón udal prezident Si Ťin-pching. Proto očekávám více asertivní, někdy i agresivní diplomacii, v dané chvíli především v osobních setkáních. Ideologická argumentace bude doplněna akcentací na právo ČLR a podobné aspekty týkající se spolupráce se zahraničím. To nebude legrace pro hráče z české kotliny, ani znalce slovenské horniny. Proto dojde nejenom ke změně tónu během oficiálních setkání a jednání, ale i ke změně časové osy a prostředí, v němž se může spolupracovat. Piši o asijském století, protože je to prvně v novodobé historii lidstva, že iniciativa přišla z Východu, Asie, ne ze Západu, USA nebo Evropy. A protože iniciativa má čas, který mimo jiné nabízí severní mořská trasa ve spolupráci s Ruskou federací.

Protože se jedná o významnou iniciativu a zajímavé téma s mnoha s celosvětovými následky pro celé 21. století doporučuji knihu, podobně jako to udělalo mnou často kritizované WEF v Davosu před měsícem, nazvanou The future is Asian (Budoucnost je asijská). Autorem knihy je Parag Khanna. Kdo se chce účastnit debaty s autorem nebo jenom pasivně seznámit s jeho odpověďmi na otázky, ke kterým vybízí kniha, může se přihlásit na wef.ch/bookclub.

Koho nezajímá kniha ani problematika vzdáleného Jednoho pásu, jedné cesty, za to ale blízké EU může se zamyslet nad odhadem EK. Odhad se týká nedostatku specialistů v IT a v sektoru zpracovávajícím data. K roku 2020 odhad představuje nedostatek specialistů v počtu 756 tisíc. Vyjde li do života tzv. čtvrtá průmyslová revoluce (FIR - Fourth Industrial Revolution) propast mezi požadavky technologických gigantů a tržní nabídkou specialistů bude růst. Podobně budou růst platy a propast mezi bohatými mladými a chudými středního a bídnými seniorského věku. Obraz propasti dokresluje odhad nových pracovních rolí vznikajících z dělení práce mezi člověkem, robotem a technologiemi spojených s umělou inteligencí.

WEF odhaduje pro celý svět minimálně 133 milionů nových rolí. Kdo je bude hrát a v jakém poměru, nevím. Za to vím, že to budou společenství, které úspěšně zvládnou reformu společnosti a vzdělání, dovolující vychovávat a vzdělávat v tandemu. Kreativní mladou generaci schopnou systematicky řešit problémy a jednat na základě znalostí potřeb potenciálních klientů a uživatelů, ne chtíčů nebo přání spekulantů a finančníků, o ceně nebo lesku obalu nových produktů a služeb, nemluvě.

Zatímco jste se věnovali svým povinnostem, rodině nebo hobby, v nedalekém sousedství, v Republice Bělorusko (RB), došlo k výtoku hnisu ve staro-známém vztahu RB s RF. V nedávné minulosti jsem zveřejnil několik příspěvků týkajících se problematiky výstavby AE, nového velvyslance RF v RB, pana Michala Babiče a také o tom, že spoluřídit Eurasijské hospodářské společenství je něco kvalitativně jiného, než řídit kolchoz nebo sovchoz.

Hnis ve vztahu RB s RF způsobil mnohorozměrný vztah mezi částí běloruské opozice (včetně neo-banderovců), částí vlády se svými experty a prezidentem Alexandrem Lukašenko. Vzpomínám si, že již před několika roky (2015) ruská informační agentura Regnum psala o vznikajícím riziku. I ve spojení s novináři informační agentury ve vyšetřovací vazbě (Šiptěnko, Alimkin a Povlovec). Osobně jsem některé názory novinářů a informace prověřil, a po té použil ve svých příspěvcích. Dnes je tomu podobně. Příspěvek byl iniciován aktuálním interview velvyslance RF v Minsku, které jsem delší dobu očekával, podporou projektu z ČR, kterou jsem organizoval a z dalších důvodů. K nim patří snaha RB o rozšíření obchodu a styků s ČR, potažmo EU. Tato snaha je doprovázená zřejmou, pro starší generaci (i Bělorusů) nepřirozenou rusofobií a svým proti unijním (RB-RF) zaměřením.

Nebudu opakovat obsah starších příspěvků. Kdo má o ně zájem, může si je vyhledat. Opakuji pouze, že rozhodnutí prezidenta Putina naznačit velvyslancem pana Michala Babiče dokazuje kvalitu a prozíravost rozhodnutí. Zmiňuji se o RB ne proto, že dozrála doba k ukončení diskuzí a začalo finále integračního procesu unijního (svazového) státu RF – RB. Ale především proto, že končí podpora vládám a státům, které si myslí, že RF je slabé s velikou trpělivostí a dojností. Tím mám mysli nejenom RB, ale i Ukrajinu, především po prezidentských volbách. V nich očekávám nebezpečnou reinkarnaci Porošenko, která může silně ovlivnit volby do EP a samotnou politiku EK.

Pro informaci uvádím, že od roku 2000 do 2010 představovala finanční pomoc RF svému spojenci sumu od několika stovek milionů USD do 2-3 miliard USD ročně. Dnes dosahuje finanční pomoc výše 6 miliard USD ročně. Pro informaci uvádím zřejmou skutečnost, spojenou s polopravdivým informováním prezidenta Lukašenko. Podobné se děje i v demokratické EU, kde mýty, (zlo)zvyky a přání dovolují rozkvět nejenom blokované vládní organizace, ale i lidí a společnosti. Citát velvyslance, který nepřekládám, ale přikládám na konci příspěvku, faktologicky vysvětlení úrokové sazby a jejich rozdíl mezi sazbou RF a ČLR. Připomínám úrokovou sazbu, protože často bývá částí rozhodování o investičním projektu. Ve vleku takových rozhodnutí se po té nachází reakce MZV. I to Běloruské MZV reagovalo. A na klidu ve vztahu s RF nepřidalo. Proč? Protože osobní výpad ministra zahraničí proti velvyslanci RF dovolil uvidět a analyzovat hnis ve vztahu. Jednoduchá analýza dokazuje spojení vlastních, tzv. provládních expertů s prozápadními experty opozice. O objektivitě a nezávislosti expertů nemůže být ani mysli, ani řeči.

Prezident Lukašenko má velice málo možností: omluvit za konání MZV, s následným propuštěním ministra zahraničí RB (Vladimíra Makeja), nereagovat se všemi následky pro prezidentskou kampaň, ve které bude figurovat jako potrefená husa, nebo pokračovat ve hře v naději a s prosbou o pomoc na principu umyj mi vlasy, ale ať nejsou mokré. Třetí možnost odpadá, protože interview velvyslance RF dokazuje, že prezident Putin se poučil z lekce, kterou nabídla Ukrajina. Prezident Putin nedovolí opozici neo-nacistů a neo-banderovců ovládnout běloruské pole. K plnému poučení veřejnosti zbývá ještě veřejná odpovědět prezidenta Putina na otázku o přiznání nebo nepřiznání výsledku prezidentských voleb. Z odpovědi se dovíme o představitelných vyplývajících následcích. Příští prezident Ukrajiny takovým způsobem dostal možnost se připravit na následky svého konání s podporou parazitů společnosti, včetně spolupráce s ruskými oligarchy. Ti, kdo věří v Rusko, mohou věřit, že ode dneška nebudou bez pomoci. Špatná zpráva pro rusofoby. Souhlasu netřeba.

Příloha:

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele