Začněme tedy nejprve lehkých didaktickým cvičením, řekněme si, co musí vlastně charakterizovat měnu, aby byly hodna této definice. Předně základní funkcí měny je to, že jen zprostředkovává směnu. Na tomto poli si bitcoin vede zatím smíšeně, neboť na alza.cz sice touto kryptoměnou zaplatíte, ale do všeobecné akcetace komerčních transakcí má bitcoin daleko. Existují pochopitelně země, které jsou v akceptaci bitcoinu dále, ale například v USA je bitcoin fakticky považován za komoditu. Co se pak týče druhé funkce peněz, tak tou je, že jde o zúčtovací jednotku a i zde to bude mít bitcoin složité, neboť jednak státy a centrální banky si pohlídají to, aby to byly existující národní měny, které budou sloužit jako jediné zúčtovací jednotky při placení daní a vypořádání soudních sporů a jednak může být limitujícím faktorem jeho obrovská volatilita. Ta je u bitcoinu několikanásobně vyšší než u jiných, což je příjemná vlastnost, když vám vaše kryptoměna posiluje, ale z hlediska rodinných a hlavně obchodních plánů zcela nežádoucí. Navíc s ohledem na to, že v případě bitcoinu dosud chybí derivátový trh a nelze se proti volatilitě čítající denní změny v řádu desítek procent nijak pojistit.

Takže nám zbývá poslední klíčová obecná charakteristika měny, do níž fanoušci a majitelé bitcoinu vkládají nemalou naději a tou je “uchovatel hodnoty”. Někdy po roce 2030 se totiž emise bitcoinů má fakticky zastavit a pokud nedojde k jiné dohodě je dokonce známa i konečná hodnota emise (okolo 21 miliard). Takový algoritmus samozřejmě neplatí pro papírové měny typu koruny, eura či dolaru. Ty budou centrální banky tisknout o sto šest dále a tak má bitcoin z hlediska vzácnosti sehrát roli “nového digitálního zlata”. Problém s touto hypotézou je, že nemusí jít o jediné digitální zlato a na scéně se již objevují konkurenti v podobě dalších kryptoměn, které si Číňané a další velké národy mohou ze zoufalství vybrat jako svoji digitální peněžní schránku.