Mluví se ještě o tomto týdnu a nejčastěji se zmiňuje omezený letecký či raketový útok, a to převážně v režii americké armády. Věci však nejsou tak jednoduché.

Důvodem pro to, že se změnil tón, jímž se mluví o vojenské intervenci, spočívá v již opakovaně zmiňovaném chemickém útoku z minulé středy. Na třech místech v okolí Damašku kdosi pravděpodobně použil nervový plyn, což přivodilo smrt několika stovek lidí. Většina zemí, včetně Spojených států, ukázala na syrský stát, který má jak tyto zbraně, tak prostředky k jejich přepravě na bojiště. Mluvčí Bílého domu tak například nečekal s obviněním na závěry inspekčního týmu, který se v pondělí a úterý pohyboval přímo na jednom z míst, kde měly být zbraně použity. Tím i Washington opustil dosud pečlivě udržovaný odstup od dění a snahu nezavázat se příliš otevřenými formulacemi k dalším krokům. Také ministr obrany Hagel prohlásil, že armáda je připravena udeřit, pokud k tomu prezident Obama vydá příkaz. 

Proti syrskému režimu svědčí i to, že nasazení tohoto prostředku přišlo v místě a v době, kdy se zřetelně nedařilo vládním oddílům vykořenit ozbrojený odpor z bezprostřední blízkosti hlavního města. Na druhou stranu, jak ostatně poukázal i předák Kurdské demokratické unie, tedy kurdské syrské strany, Asad by musel být velmi hloupý, aby takový útok provedl přímo pod nosem mezinárodního týmu, který krátce před tím vpustil do země. Představa, že stovky lidí zabili sami povstalci, aby získali mezinárodní veřejné mínění na svou stranu, se však zdá být příliš divokou. Třetí možnost, že chemické zbraně u Damašku vůbec použity nebyly, nyní nikdo nebere na vědomí.