Během příštích dvou let dalšího přešlapování na místě, či jen velmi pomalého růstu eurozóny, tím bude - kvůli nepříznivému dopadu na objem britského exportu zboží i služeb, z 80ti procent s partnery uvnitř Evropské unie - podle podzimního rozpočtového prohlášení George Osborna, zasažena i britská ekonomika, která si nyní vede s tříprocentním růstem velmi dobře a zdaleka nejlépe v Evropské unii. 

Ministr proto představil jen menší úpravy daní, například při nákupu nemovitostí, pomoc podnikům a podobně, avšak naznačil, že bude muset dál pokračovat v tvrdých škrtech, aby - jak slíbil - snížil britský rozpočtový deficit ve výši 171 miliard liber. Bohužel stejný loni jako v roce 2010 na konci vlády labouristů a letos snížený pouze na 168 miliard. 

Osborne slibuje, že deficit začne postupně klesat, aby byl eliminován do roku 2020. Co ovšem nebylo v ministrově prohlášení, je skutečnost, že další škrty veřejných rozpočtů budou muset být stejně tvrdé jako dosud, ne-li ještě tvrdší, což mu den na to připomněl Úřad pro rozpočtovou zodpovědnost a nikomu není jasné, kde je provést. 

Je pravdou, že půl roku před volbami tvrdí opoziční labouristé, že budou též muset provádět tvrdé škrty, ale prý méně bolestné, což zas problémy ekonomiky, jejíž růst by tedy měl od příštího roku začít zpomalovat, také nevyřeší, což pochopili i voliči a nečekají podle průzkumů žádné velké rozdíly v přístupu obou stran.

Zatím však eurozóna dále stagnuje, Evropská centrální banka právě snížila prognózu růstu na příští rok na jedno procento a dále bohužel otálí se zavedením oživovacích monetárních stimulů. Stejně je tomu i v některých průmyslových zemích mimo Evropu, a tak není divu, že stále klesá poptávka po ropě a plynu a tedy, jak známo, padá i cena. 

Někteří experti prý dokonce sázejí na pokles až pod 50 dolarů za barel. To je stále větší problém pro tradiční exportéry ropy a plynu a zatímco Kuvajtu stačí pro klíčovou podporu rozpočtu země jen cena 54 dolarů za barel, Rusko potřebuje cenu 100 dolarů, Venezuela 117 a Írán 130. 

Země zálivu prý však sázejí na krach alternativního dobývání ropy v tradičně importujících zemích, které při pádu cen nebude rentabilní a firmy, které investovaly do oněch dražších forem dobývání, nebudou nyní moci půjčky, odhadované experty na 650 miliard dolarů, splatit. To by mohlo zasáhnout nejen britské a evropské, ale i americké a kanadské banky. 

Jak se však ukazuje, nejhůř na tom budou s rekordním poklesem cen ony ropu a plyn tradičně produkující země a ekonomické potíže už prý má kromě Ruska i Venezuela, která dosud podporovala jiné země oblasti, včetně Kuby. 

Naopak, Amerika, která se raduje z úspěšné bezpilotní páteční zkoušky velitelského modulu Orion na oběžné dráze, i když servisní modul teprve kvůli financím staví Evropa a nosná raketa k letu na Mars také není ještě vyrobena, by se měla díky úspěšnému dobývání ropy a plynu z břidlic stát zcela nezávislou na importu a hodlá je navíc exportovat třeba právě do Evropy.

Pokles cen ropy (a tedy snad i benzínu, postupně až prý o čtvrtinu u čerpacích stanic) by však mohl pomoci postupně opět rozjet hospodářský růst v Evropě, většinou na dovozu ropy a plynu závislé. Například v Británii by ropa pod 60ti dolary za barel znamenala stimulaci růstu až o 4 desetiny procenta a to by podstatně pomohlo i eurozóně. 

Otázkou je, kdy a jak rychle by se tak stalo a nakolik by to změnilo onu chmurnou předpověď britského ministra financí.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.