Před časem se ze svého polozapomenutí vynořila novinářka Sabina Slonková a spojila se se svým společníkem z doby na přelomu tisíciletí panem Kubíkem a společně zahájili investigativní seriál Seznamu Zvláštní vyšetřování. Pravděpodobně z nedostatku témat, nebo z neznalosti současné situace, se vrátili k tématu, o němž psali před osmnácti lety – k údajnému porušování zákona na MZV.  Jejich seriál je fascinující i jejich schopností zveřejnit 5 dílů, aniž by sdělili jakýkoliv nový fakt.

Seriál se hemží termíny jako „překvapivé odhalení“, „dodnes zahalený tajemstvím“, „svědectví o dosud netušeném případu“, aniž se čtenář dozví něco, co se nevědělo přinejmenším od roku 2002. Dramatičnosti seriálu přidávají videa, na nichž novinářská dvojice, za soumraku, marně hledá byt klíčové svědkyně, nebo vyslýchá bývalého vyšetřovatele s tváří zakrytou vojenskou kuklou.

Bohužel ona překvapivá odhalení jsou postavená na zkreslenostech, výmyslech a nesmyslech nebo, jak to mírněji nazývá Karel Srba, na blábolech. Hlavním terčem jsou údajně ztracené „stovky milionů korun“ na MZV a rovněž údajná „pašerácká aféra“, kdy za „období ministra zahraničí Jana Kavana (ČSSD)“, probíhal „černý obchod s vojenským materiálem“, a pod „českým diplomatickým krytím se vyvážely samopaly“ do Afriky. Jak a kdy se ty stovky milionů korun ztratily a komu vlastně chybí se čtenáři a posluchači seriálu Sabiny Slonkové, bohužel, nedozví.

Jediným důkazem pro závažné obvinění z pašování zbraní je odhalení kontejneru se stavebním materiálem, k němuž byly přidány ruční zbraně, k čemuž došlo na podzim roku 2002 v Amsterodamu. V té době nebyl ministrem zahraničí Jan Kavan, ale Cyril Svoboda (KDU-ČSL). Slonková dedukuje, že k tomuto pašování docházelo i za předchozího ministra, i když k tomu nemá žádný důkaz, ale aspoň jí to umožňuje napadnout ministra Kavana a ČSSD a upoutat pozornost bombastickým titulkem „Český stát přikryl pašování zbraní do Afriky“. A psát o „rozsáhlé trestné činnosti spojené s Černínským palácem v Kavanově éře“.

Na podporu svého tvrzení natočila i rozhovor s dnešním stínovým ministrem zahraničí za hnutí ANO Pavlem Teličkou, který byl v té době Kavanovým prvním náměstkem a nyní si vzpomněl, že se v té době děly „divné věci“ a docházelo k „nesrovnalostem“. Bohužel na ně neupozornil v době, kdy to bylo jeho povinností. Je jistě čistě náhodné, že si na tyto nedefinované nesrovnalosti Telička vzpomněl právě v době, kdy dochází k předvolebnímu střetu mezi hnutím ANO a ČSSD.

Teze Slonkové a Kubíka je postavená na informaci, že tehdejší generální sekretář MZV Karel Srba byl současně agentem Vojenského zpravodajství, a mohl tedy mít za úkol toto pašování zajistit pro své nadřízené. V době, kdy jsem byl ministrem zahraničí, měl kontakt se všemi zpravodajskými službami na starosti můj tehdejší náměstek Hynek Kmoníček, dnes ředitel zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky. O propojení Karla Srby na vojenskou rozvědku Kmoníček nic nevěděl a Sabině Slonkové vysvětlil, že „zpravodajské služby jsou tajné, takže svoje tajnosti udržují a na to, abyste se o ní něco dozvěděli, musíte být jejím členem a to já nejsem“. Toto sdělení Slonkovou asi zaskočilo, a tak došla k názoru, že vzhledem k jeho inteligenci, „Kmoníček lže“. „Sloužil Kavanovi, dnes slouží Zemanovi“, shodila Slonková Kmoníčkovu reputaci ze stolu. A tak se okruh podezřelých rozšířil i o „klíčové osobnosti v okruhu prezidenta Zemana, kdy ke Kmoníčkovi novináři přiřadili i Jaroslava Tvrdíka, bývalého ministra obrany. 

Ke zpochybnění důvěryhodnosti Hynka Kmoníčka, jednoho z nejlepších českých diplomatů, si Slonková vypomohla i svědectvím novinářského kolegy Radka Kedroně, který již asi 16 let neustále odkazuje na interní memo MZV, jímž Hynek Kmoníček doporučil ministru zahraničí povolit export ručních zbraní do Zimbawe, i když některé jiné odbory MZV byly proti s tím, že zbraně jsou možná určeny pro Kongo, které bylo tehdy pod sankcemi Evropské unie. Kedroň se ve svém novinářském zápalu za celé ty roky ani jednou nezamyslel nad tím, jak se zcela interní memo určené jen pro ministra, dostalo až k němu, a současně si nevšiml, že Česká republika nebyla v té době členskou zemí Evropské unie, a tak se na nás její sankce nevztahovaly.

Zakuklený bývalý vyšetřovatel sdělil Slonkové svou hypotézu, že „černý obchod s vojenským materiálem“ byl kryt stavebními zakázkami z doby, kdy docházelo k rekonstrukcím několika ambasád.  Údajně byla rekonstrukce ambasády v Záhřebu navýšena o téměř 20 milionů korun, v Alžíru o 6,5 milionu a v Nairobi o 2,3 milionu korun. Zakuklený bývalý policista reportérům dokonce sdělil, že „poté, co jsme podali obžalobu, tak jsme zachránili majetky v rozsahu 250 milionů korun“. Toho měli docílit tím, že Cyril Svoboda některá řízení zrušil a zastavil podepsání smluv s firmami, které zakázku obdržely. Obhajoba naopak tvrdila, že k žádnému předražení nedošlo, a právě naopak zmíněné rekonstrukce patřily k nejlacinějším v historii MZV. Celý případ se vyšetřoval tři roky. Osm zaměstnanců MZV, včetně Pavla Jaroše, který převzal Srbovu práci poté, co Srba rezignoval, bylo stíháno. Po třech letech státní zástupkyně Dagmar Máchová žalobu přehodnotila a navrhla všech osm lidí zprostit obžaloby, neboť k žádnému trestnému činu nedošlo.  Následně soud vyhodnotil předložené důkazy a došel ke stejnému názoru a řízení ukončil. Soudní rozhodnutí a osvobozující rozsudek ovšem nebrání zakuklenci a Sabině Slonkové hovořit nyní o „podezřelých a zmanipulovaných veřejných zakázkách“ a o „silné lobby“, která mohla „přes své kontakty zajistit ukončení vyšetřování a ukončení případu v rámci soudního procesu“. Tato údajná silná lobby, která dokázala osvobodit Srbu z podezření z korupce, ovšem nedokázala zabránit jeho odsouzení ke dvanácti letům vězení za údajnou přípravu vraždy Sabiny Slonkové.

Při poslechu úvah Sabiny Slonkové jsem se dozvěděl, že má verze událostí je „nevěrohodná, protože si na /porušení zákona/ nepamatuji, kdežto Cyril Svoboda si to pamatuje a tak je Kavan buď nesvéprávný, protože nevěděl, nebo věděl, a pak je vinen“. Třetí možnost, podle Slonkové, evidentně neexistuje.

Ve svém seriálu se Slonková a Kubík několikrát vrátili k incidentu z roku 2000, kdy v době mé služební cesty do Jihoafrické republiky, se někdo na MZV rozhodl vyměnit můj starý trezor za nový. Vzhledem k tomu, že jsem o údajně naplánované výměně nebyl informován ani já, ani má sekretářka Kateřina, ani tehdejší ředitel bezpečnostního odboru Josef Pavel, tak jeho podřízení nezískali klíče od trezoru, který násilím vytrhli a na dvoře odvrtali. „Je to hloupá shoda okolností, že u toho ministr nebyl. Ta výměna trezorů byla plánovaná a netušili jsme, že ministr bude pryč“, dnes vzpomíná Petr Pánek, tehdy zaměstnanec bezpečnostního odboru. Nevysvětlil ovšem, proč nebyl informován ani jeho přímý nadřízený, ředitel odboru Josef Pavel.

To bylo známo již v létě 2000. O 16 let později Slonková s Kubíkem na videu plném napětí hledají v koupelně Jana Masaryka díru po tomto sejfu, a vzhledem k tomu, že v bytě Jana Masaryka nikdy můj sejf nebyl, tak ji zklamaně nenašli. Masarykovým bytem novináře prováděla sekretářka ministra Zaorálka, která na MZV v roce 2000 nepracovala, ale dnes ví, že jde o „černou skvrnu v novodobé historii Černínského paláce“ a překvapivě informuje oba novináře, že „poslední ministr, který byt Jana Masaryka používal, byl Jan Kavan“. To samozřejmě není pravda. V bytě jsem nikdy nespal ani jednu jedinou noc.

Trezor sice nenašli, ale to jim nebrání hovořit o tehdejším trezoru, který byl prý „naditý penězi a svazkem dokumentů“. Tato naditost se pak scvrkla na „libry, dolary, zjevně zbytky z diet a pak také na české bankovky“. Podle Petra Pánka, který dnes pracuje na zastupitelském úřadu v Sarajevu, tam „byla obálka, uvnitř byly také peníze“, které Pánek ovšem nepřepočítal. Pro Slonkovou klíčovou otázkou bylo: „Kolik peněz to celkem bylo?“ A sama si odpovídá: „Tehdejší informace hovoří až o půldruhém milionu korun“. Tuto otázku mi takto položila telefonicky a odpověděl jsem, že to je nesmysl, že „každopádně tam bylo pod milion“. Z toho Slonková udělala titulek: „Měl jsem tam pod milion, poprvé přiznal exministr Kavan“. Moje chyba. Asi jsem měl říct, že tam bylo několik set tisíc, což jsem tvrdil 16 let. Je to sice totéž, ale evidentně záleží na podání. Podle Slonkové byl „obsah sejfu dodnes zahalený tajemstvím“, což je účelový výmysl, aby se záležitost dala popsat dramaticky. Pracovníci MZV obsah trezoru popsali v záznamu, který byl časem, na příkaz ředitele odboru, skartován. Další dramatičnost situace vytvořila Slonková konstatováním, že Josef Pavel „krátce po nálezu trezoru zemřel…. /ačkoli/ jeho smrt nemusela být náhodná, důkaz na to není“. Pavel byl nemocný a praskla mu srdeční aorta.

Kupodivu se nikdy nezjistilo, kdo dal příkaz k násilnému otevření mého trezoru a co tam tak urgentně hledali a proč mne neinformovali. Již tehdy jsem uvedl, že peníze byly od sponzorů na mou senátní kampaň, a pochopitelně jsem neuvedl jejich jména. Slonková již tehdy dramaticky odhalila jednoho z nich, představitele prostějovské ČSSD Jaroslava Faltýnka, který mi tehdy skutečně obětavě pomáhal.

Dnes je Jaroslav Faltýnek prvním místopředsedou hnutí ANO a předsedou poslaneckého klubu. ANO patří vedle ČSSD, prezidenta Zemana a mně k terčům seriálu, a tak toho Slonková využije a ptá se Faltýnka na statisíce, které mi údajně poskytl a naznačuje, že tuto informaci má ode mne. Faltýnek to pochopitelně odmítá a informuje novinářku, že mi poskytl 2600,-Kč na burčák. V duchu celého seriálu Slonková tuto informaci zpochybňuje a s velkým podezřením klade Kubíkovi řečnickou otázku, proč mne Faltýnek, i po letech, chválí, když jsem přece jeden „ze symbolů té /Zemanovy/ éry“.

Pokud jde o dokumenty, tak Slonková odmítá mé vysvětlení, že šlo o nezávažné dokumenty, které jsem v té době neměl čas si prostudovat, a tak jsem si je schoval do sejfu, ale cituje Petra Pánka: „Letmým pohledem bych řekl, že to byl agenturní svazek nějaké tajné služby. Ale koho se týkal, to nevím, neměl jsem čas to prohlížet“. Tedy neměl čas si přečíst ani údajné jméno oné osoby, což by bylo v nadpisu dokumentu.

Letmý pohled, spekulace, úvahy, které si mezi rozhovory vyměňovali Slonková s Kubíkem, to vše má vytvořit dojem, že Zvláštní vyšetřování zjistilo něco nového a závažného. Tento dojem prý přiměl poslankyni Černochovou k rozhodnutí interpelovat premiéra Sobotku. A veřejnost by v předvolebním období měla získat dojem, že před 16 lety, v době sociálnědemokratické vlády Miloše Zemana, došlo k nějakým podezřelým aktivitám, které zmanipulovaná justice nedokázala vyšetřit a údajné viníky, kteří jsou stále mezi námi, patřičně potrestat.  Tvrdí Slonková, že „miliony korun jsou pořád v oběhu. Viníci jsou stále bez trestu“. Možnost, že by k žádné trestné činnosti nedošlo, což tvrdí soud, Slonkovou nenapadla. Podezření a obavy měly vyvolat i titulky, které ovšem nebyly vysvětleny obsahem pořadu, jako třeba „Proč chtěli vraždit prominenti z éry prezidenta Zemana?“.

Jan Kavan, bývalý ministr zahraničních věcí ČR a předseda Valného shromáždění OSN