Americká novinářka a historička Anne Applebaumová právě publikovala esej v americkém prestižním časopise The New York Review of Books, ve které analyzuje, jak se klientelistický či kmotrovský kapitalismus zmocnil Ruska, a reflektuje v této souvislosti několik nedávno publikovaných prací na toto téma.

V úvodu píše autorka o tom, že většina z těch, kdo analyzuje Rusko po roce 1991, kopíruje vlastně podobný narativ.

Sovětský svaz podle této teorie skončil v roce 1991, kdy Michail Gorbačov předal pravomoci Borisi Jelcinovi a státy jako Ukrajina se staly samostatnými. 

Pak přichází příběh reforem počátku 90. let. Většinou se má za to, že Západ špatně radil, protože do Ruska poslal naivní ekonomy z Harvardu, místo aby přišel s novým Marshallovým plánem.

Někdy na Západě naopak kritizují Rusy, protože si nechtěli nechat poradit, leckdo zdůrazňuje, že Jelcin byl opilec, nakonec i nemocný.

A všichni doufají, že jednou se Rusko vzpamatuje a bude se reformovat. Reformy se daly jistě dělat jinak, ale co když o reformy ve skutečnosti vůbec nikdy nešlo? Co když reformy nikdy nebyly ta nejdůležitější součást celé story?

Applebaumová cituje knihu novinářky Chrystie Freelandové, která už v roce 2000 napsala v knize o ruské privatizaci Výprodej století, že zmatený právní řád a kontradiktorní regulace nebyly omyl či vedlejší produkt, ale od začátku záměr.

Bylo třeba vytvořit takové podmínky, aby od začátku každý porušoval nějaký zákon, a vytvořit atmosféru, kdy každý může být za něco někdy, resp. kdykoli, zatčen. Protichůdné regulace a zákony byly záměrnou formou kontroly.

Autorka Karen Dawishová jde v nové knize Putinova kleptokracie ještě dál. Tvrdí, že o privatizaci ani kontradikce vlastně nešlo, že se už od konce 80. let jednalo o promyšlený plán KGB a od začátku v něm hrály roli tajné fondy komunistických tajných služeb.

Tolik zestručněná Applebaumová a Dawishová.

Naše poznámka tentokrát nepřímo souvisí s ruskou agresí na Ukrajině, ale týká se České republiky. V rámci staré poučky, že Rusko slouží jako jakási lupa, která nám pomůže pochopit nás samotné, si připomeňme, že i v Česku to v uplynulých dekádách často vypadalo tak, že na zavření má být občas úplně každý, resp. Každý, kdo měl co do činění z privatizací a postprivatizací.

Než to začalo být promlčeno a než tomu vlastně učinila definitivní konec Klausova amnestie, zdálo se, že snad každý český oligarcha je vydíratelný.

Byl to něčí plán? Asi ne, spíše to byla taková míchanice všeho, jako to podle mého soudu ostatně bylo a je i v Rusku.

A totéž se týká ulitých komunistických či estébáckých peněz. Ty možná pomohly někomu na začátku 90. let, ale na opravdové miliardy se šlo dostat teprve privatizací či ovládnutím bank a tunelováním investičních fondů.

Takže celkově opět taková směsice plánů a tužeb komunistických rozvědek, plánů elit z PZO, reforem i pseudoreforem, náhod, historické logiky i přirozeného vývoje.

A myslím, že v Rusku to bylo v tomto ohledu v 90. letech vlastně podobné. Jiná věc je, co je v Rusku nyní a kam to směřuje.  

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.