Zajisté chápete, že se nejedná o velikost či výšku tělesnou. Tomáš Masaryk byl krásný a vysoký stařec, Edvard Beneš, jeho nástupce a pokračovatel, pro změnu příliš nevyrostl. Ostatně snad na něj, jako na až desáté dítě nepříliš movitých rodičů, často ani nezbývaly dosti velké porce jídla. Moudře poznamenává francouzský historik a prezidentův životopisec Antoine Marés, že se nám „Beneš stal ideálním českým obětním beránkem“. Sklon té čárky nad Marésovým „é“ patří správně obráceně, ale nebudeme tu tahat znakového tygra za ocas, aby vše nedopadlo jako kdysi s textíkem „Tak jsme zase zůstali pozadu“ kde čtenář vidí namísto hebrejštiny, arménštiny či azbuky samé otazníky. Prekliaty Lemberg!

Tož ale, ono stejně bylo na čase znovu a s odstupem si přečíst pár starších statí… A to vám potom člověk nestačí koukat, jak se nám politická situace rychle vyvíjí. Co byla před rokem ještě nadsázka až sci-fi, to tuná dněska máme naživo, live! Holt, makáme, makáme...

Napsal bych, kam spějeme, ale filipínský prezident Rodrigo Duterte dostal prý teď z Nebe pokyn, že mluvit sprostě není hezké, což mě pochopitelně globálně filosoficky fakt znejistělo… Filipíny jsou bezmála jako Česko, máme skoro stejnou vlajku. Konkrétně tenhle vyvolený svatý muž Boží prohlásil: „Slyšel jsem hlas, který mně řekl, abych okamžitě přestal nadávat, nebo letadlo spadne. Tak jsem slíbil, že přestanu. Kdo to byl? Samozřejmě Bůh!“ V tradiční – a ovšemže překonané – psychiatrii 20. století se tomu říkalo „pacient má hlasy“ a býval to důvod pro urychlenou hospitalizaci. Pan Duterte, zvolený lidmi 21. věku, však pokračuje ve výkonu nejvyššího úřadu. Z čehož je vidět ten pokrok, globálně.

Podobné hlasy napověděly panu Zavrtálkovi, ministru zahraničních věcí Filipín, aby sepsal jakési prohlášení. Hlasy „dostali“ též čtyři tamní nejvyšší ústavní činitelé, a aj, bylo jim zvěstováno, že se pod to mají podepsat. Tož, protektorát, taková zvláštní historická situace, naplněná rozechvěním: „Český národ stál tu všemi opuštěn, zrazen. Tento stav zavinila politika dr. Beneše, který vždy stavěl zájmy demokraticko-židovského kapitalismu před potřeby naší národní budoucnosti. Tehdy rozhodnuto naše země zrádnými spojenci opuštěné dáti pod ochranu veliké Říše. To se stalo v dohodě a v souhlasu se zákonnou českou vládou. Pro všechny myslící Čechy bylo zřejmé, že Západ podnikne všechno, aby Říši škodil. Nebylo žádným překvapením, že v tomto okamžiku pan Beneš se objeví na politické scéně jako britský agent. Jeho ctižádost učinila jej totiž zcela bezcitným k českému národu. Kdo dosud plnil své povinnosti a soustředil se na poctivou práci, ten také dnes klidně pracuje ve svém povolání a tomu nebyl zkřiven jediný vlas na hlavě. Všechna česká krev, dosud prolitá, mohla býti ušetřena, všechna tvrdá opatření Říše, která nás dosud postihla, byla vyvolána nesmyslnými pokusy o politický odpor, podněcovanými z ciziny panem Benešem. Místo národa je v tomto velikém boji jedině po boku Říše. Nepřátelé Říše jsou také nepřáteli českého národa. Proto je povinností každého Čecha, ať je kdekoli, účinně podporovat Říši v jejím obrovském rozvoji jak stálou spoluprací na ekonomicky důležitých úkolech země, tak bezohledným potíráním nezodpovědných pokusů o ,občanské protesty‘, jakož také nepřátelských výmyslů, budovaných na lži a podvodu.“

Zlatá, ryzí slova… Prezident kromě toho pravil: „Oznamuji náš rozchod se Spojenými státy. Filipíny se budou od nynějška orientovat na Čínskou lidovou republiku.“ Což Duterte doprovodil krásným gestem, jímž Číňanům na místě daroval několik sporných ostrovů (jedná se o Spratleyovy ostrovy v Jihočínském moři), na které jeho země dosud měla nárok autoritativně podpořený verdiktem Stálého rozhodčího soudu (PCA) v Haagu. O dané území byl nedávno veden rozhořčený mezinárodní spor, doprovázený silnými gesty včetně výroků Číny, odmítajících kompetence uvedeného tribunálu.