Němci v ghettu  shromáždili nejen Židy z Varšavy, těch bylo okolo 360 tisíc, ale v roce 1940 i dalších okolo 90 tisíc Židů z jiných oblastí okupovaného  Polska. Na počátku roku 1941 pak dalších asi 50 tisíc osob. O rok později, v červenci 1942 začali Němci likvidaci ghetta, ve kterém v té době žilo v zoufalých podmínkách asi 380 tisíc lidí.

Během dvou měsíců vyvezli do vyhlazovacího tábora Treblinka 300 tisíc Židů a usmrtili je v plynových komorách. Ve Varšavě  v té chvíli zůstalo šest desítek tisíc Židů, z toho polovina „nelegálně“. Mimo ghetto, na polské straně města se skrývalo asi 20 tisíc lidí. Židovská bojová organizace byla ve Varšavském ghettu založena v červenci 1942, měla okolo 500 členů a plánovala protiněmecké akce, které měly narušovat vysídlení. Zatímco historie tohoto uskupení je poměrně známá, takřka nic se neví o Židovském vojenském svazu, jehož všichni příslušníci zahynuli. Přípravy na povstání zahrnovaly např. budování krytů, únikových tunelů i bojových prostředků. Největším problémem byly zbraně, kterých byl absolutní nedostatek, a to i navzdory pomoci polské Zemské armády, která jich ovšem sama měla velice málo, což se později ukázalo ve Varšavském povstání.

K prvnímu bojovému vystoupení Židů  došlo 18. ledna 1946, když se postavili na odpor německým oddílům, které měly deportovat do Treblinky 8 tisíc Židů. Nakonec se v průběhu několik dnů trvajících bojů podařilo transportovat jen polovinu. V bojích zemřelo několik set židovských bojovníků. 

Samotné povstání vypuklo 19. dubna 1945, když 850 příslušníků  Waffen-SS, vyzbrojených automatickými zbraněmi, plamenomety, malorážními děly, obrněnými vozy a tanky vstoupili na území židovského ghetta. Proti židovským obráncům musely být povolány posily z řad SS a Wehrmachtu. Následné boje trvaly měsíc. Němci se dům od domu posouvali do ghetta. Lidi z domů vyháněli plamenomety, granáty, domy bořili. Povstání fakticky trvalo do 8. Května. V ten dne německé jednotky obklíčily velké kryt, kde se nacházelo velení Židovské bojové organizace, asi stovka bojovníků a několik set obyvatel ghetta. L Na výzvu Němců většina civilistů vyšla, ale velitelé a bojovníci spáchali sebevraždu.

Povstání ve Varšavském ghettu navzdory výzvámposlkého odboje a exilové vlády nevyvolalo u západních spojenců žádný zájem. Na protest proti proti této lhostejnosti spáchal člen polské exilové vlády v Londýně  Szmul Zygielbojm sebevraždu. Ve svém dopisu na rozloučenou napsal, že viníky tragédie jsou samozřejmě Němci, ale také ti, kteří mlčí a nepodnikají žádné kroky proti vyvražďování  Židů. Nikdy se polští Židé také nedočkali odpovědi na prosebné apely na Židy ve Spojených státech.

Po porážce povstání Němci rozhodli o totální likvidaci židovské čtvrti ve Varšavě. Podle německých dokumentů se v troskách ještě schovávalo 56 tisíc Židů, několik tisíc zemřelo  ve zbořeništích domů, 7 tisíc bylo zastřeleno na místě a stejný počet byl transportován do Treblinky. Zejména do Auschwitz, ale i dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů bylo posláno 36 tisíc posledních Židů Varšavského ghetta. Povstání přežilo jen několik desítek bojovníků. Němci také okamžitě vydali nařízení, podle kterého se pomoc skrývajícím se Židům, ať šlo o jejich ukrývání, ale i poskytnutí   jídla Poláky trestalo smrtí, zpravidla celé rodiny. V individuální případech došlo z takových obav k vydání skrývajících se Židů. V roce 1944 se někteří přeživší bojovníci účastnili Varšavského povstání.

Povstání ve Varšavském ghettu vyvolalo i rozsahem menší odpor Židů v ghettech v Białystoku, Częstochowé nebo Vilniusu.

Jan Urbach

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.