Na  druhé straně přirovnávání situace Martina Dejdara, kterého v seriálu Zdivočela země nechtějí režisér Hynek Bočan a scénárista Jiří Stránský, k normalizační šikaně je stupidní a urážející.

Dokáži pochopit ostrou reakci spisovatele Stránského na fakt, že herec Martin Dejdar podporuje ve prezidentských volbách bývalého komunisty Miloše Zemana. On sám si zažil peklo komunistických koncentráků v padesátých letech a prošel hrůzou, ve které by se mnozí jeho zdejší kritici podělali. Rozumím tedy tomu, že jeho osobní kruté zážitky včetně mučení od komunistických vyšetřovatelů a brutální šikany ze strany jáchymovských a jiných bachařů, ho vedou k tak razantním krokům, i když s nimi osobně nesouhlasím. Opakuji, nelze svět brát ve stylu, když nejsi náš, tak tě odrovnáme. To bychom byli zpátky v nacistické nebo komunistické totalitě.

Na druhé straně jsou mi ještě víc odpornější zdejší blogerští hysterici typu Nigrina, kteří vykřikují cosi o nastupující normalizaci. Ti ovšem jako typičtí zbabělci mlčeli, když v sedmdesátých letech nesměla hrát Vlasta Chramostová nebo zpívat Marta Kubišová. Obě byly totálně profesně odepsané a ve svých oborech si ani neškrtly. To ovšem našim nyní náhle procitnuvši spravedlivým jaksi nevadilo.

Něco takového herci Dejdarovi nehrozí ani ve nejmenším. Když nebude mít roli bývalého válečného pilota Maděry, dostane jiné, likvidace v jeho oboru mu nehrozí. Čili žádná normalizace, jenom pouhé lhaní Zemanových příznivců.