Patří určitě k nejúspěšnějším panovníkům na českém trůně. Sluší se nyní oprostit od zažité protihabsburské nenávisti a omezeného čecháčkovského náhledu na vlastní dějiny. Česká a uherská královna Marie Terezie vykonala pro svoje země hodně dobrého. Tzv. tereziánské reformy hospodářsky a civilizačně pomohly habsburské monarchii. Důležitý byl tzv. Tereziánský katastr, který přinesl poprvé v historii detailní přehled jak rustikální (poddanské) půdy, tak i dominikální (panské) půdy. Což umožnilo lépe tyto majetky finančně ocenit a zlepšilo výběr daní.

Důležité bylo i zavedení jednotného systému míry a vah v roce 1754 a zrušení vnitřních cel v roce 1775, které umožnilo rozvoj domácího obchodu a přispělo ke zlevnění prodávaného zboží. Rovněž za vlády Marie Terezie začala vznikat síť císařských silnic (současné silnice I. třídy), z nichž mnohé vedou v původních trasách.

V roce 1774 byla zavedena povinná školní docházka pro děti od 6 do 12 let a upraven systém základního školství, což bylo velmi důležité pro rozvoj vzdělanosti. Pod vlivem osvícenství bylo v její éře v roce 1776 v rámci trestního řízení zrušeno mučení. Rovněž za její vlády přestaly soudní procesy s čarodějnicemi.

Nechala zreorganizovat státní správu a v tomto ohledu jí bývá vytýkáno, že za ní de iure zanikla samostatnost českých zemí, když v roce 1749 zrušila českou a rakouskou dvorskou zemskou kancelář a místo ní zřídila centrální správní úřady. Ano, ale z hlediska zefektivnění státní správy a jejího lepšího fungování to bylo nezbytné opatření.

Bylo toho daleko víc, co pozitivního pro české země udělala. Ssamozřejmě něco se jí nepovedlo a něco mohla zvládnout lépe. Ostatně asi jako každému. Ovšem, když si uvědomíme fakt, že její otec císař Karel VI. až do poslední chvíle doufal v narození následníka trůnu, a na vládnutí ji nepřipravoval, tak si vůbec nevedla špatně.

Je jistě legitimní se ptát, co jaké míry jsou tereziánské reformy zásluhy Marie Terezie nebo spíše lidí, kterými se obklopila. Mezi její nejbližší poradce patřil také moravský šlechtic kníže Václav Antonín Kounic. Jenomže ať byli činy jejího okolí jakékoliv, byla to ona, kdo měla poslední slovo. Takže nebýt jejího souhlasu, žádné reformy by se nekonaly. V tom je její velikost, že pochopila nutnost změn, které byly pro její říši a její pozdější mohutný hospodářský vzestup nezbytné. Dá se rovněž říci, že na pozdějším hospodářském rozmachu českých zemí má svůj podíl i Marie Terezie.

Jan Ziegler