Před sedmi lety jsem s brněnskou cestovní kanceláří Kudrna putoval necelý měsíc po Rusku. Od lotyšských hranic přes Moskvu, Suzdal, Vladimír, Jaroslavl až na Solovecké ostrovy. Zpátky domů přes Petrozavodsk, Sankt Petěrburg, Novgorod, Pskov, Pobaltí a Polsko. Nečekal jsem zázraky, ale úroveň tamní hromadné dopravy mě šokovala. Například v Pskově jezdily v MHD autobusy značky Mercedes. To se může v prvním okamžiku jevit dobře, jenomže to byly tak čtyřicet let staré ojetiny, které kdysi jezdily někde v Německu a Němci je po odstavení z provozu prodali do Ruska. Inu, pořád lepší než sešrotování.

Ovšem téměř hororový zážitek na mě čekal nedaleko Novgorodu, kde jsme kempovali u nějakého velkého jezera. Náš průvodce nám řekl, že řidiči našeho autobusu musí mít povinný odpočinek a tak do Novgorodu pojedeme místní linkou. Už příjezd rozhrkaného autobusu, který vypadal ve stylu, co z něj zase dneska upadne, vyvolal pochybnosti, zda vůbec dojedeme. Řekl jsem: „Teda, ten snad ještě pamatuje Stalina.“ Míněn autobus. Uznávám, to jsem přehnal, ale Brežněvovu éru pamatoval určitě. Pak jsme se rozjeli a v autobuse příšerně páchly zplodiny. Naštěstí bylo horko a okna otevřena naplno. Jen díky tomu jsme nedopadli jako sebevrazi, kteří se vědomě otráví výfukovými plyny. I když to my jsme rozhodně v úmyslu neměli. Nakonec jsme tedy do Novgorodu dojeli a já děkoval Bohu, že jsem jízdu přežil.

Před rokem si České Budějovice pořídily první tři klimatizované kloubové autobusy a někde v diskusi padl názor, že v Rakousku je to běžný standard. Já dodám, že nízkopodlažní klimatizované autobusy, tramvaje a trolejbusy jsou běžné i jinde na Západě. Rozumní lidé si berou příklad z těch, co umí. A co se týká městské dopravy, tak Západ nám na rozdíl od Ruska může být vzorem. Koneckonců i Praha vyváží třicet a více let staré ojeté tramvaje T3 do ruských měst.