Kdyby něco takového řekl nějaký Kolja Nikitič, dalo by se nad tím mávnout rukou, ale jestliže takové nesmysly šíří ústavní soudce, tedy nejvyšší strážce zákonnosti, je to na pováženou. Nehledě k tomu, že Valerij Zorkin je absolutně mimo.

V letech 1853 - 1856 vedlo Rusko proti Velké Británii, Francii, Osmanské říši a Sardinii tzv. Krymskou válku, kterou prohrálo. V roce 1855 nastupuje na trůn car Alexandr II., který patřil k těm prozíravějším a chytřejším ruským panovníkům, a uvědomoval si, že hlavní příčinou ruského neúspěchu je zaostalost jeho říše. Tak třeba plachetnice admirála Pavla Stěpanoviče Nachimova jaksi nebyly schopny zvítězit nad britskými a francouzskými parníky.

Ruský vládce tedy pochopil, že jeho země potřebuje reformy, které by zastavily její opožďování za Západem. Jednou z nich bylo zrušení nevolnictví v roce 1861. Čili ano, o toto opatření se přičinil Západ, ale jinak, než si pan soudce myslí.

A bylo to také osvobození ruských rolníků, které později vedlo k velkému hospodářskému vzestupu Ruska. Tak například průmyslová výroba se v letech 1890 – 1900 zdvojnásobila. Země měla štěstí na takové osobnosti, jakými byli premiéři Sergej Juljevič Witte a Pjotr Arkaďjevič Stolypin, kteří výrazně přispěli k ruskému ekonomickému zázraku na začátku 20. století. Bohužel ten první byl penzionován a ten druhý zavražděn v roce 1911. Ke smůle pro Rusko však jeho dohánění Západu začalo pozdě a navíc jej přerušila v roce 1914 I. světová válka.

Rozhodně však nevolnictví nepatří k nejlepším tradicím Ruska. Naopak situace, kdy ruský nevolník stál právně na úrovni amerického černošského otroka, a jeho Pán si s ním mohl de facto dělat, co chtěl, byla velmi tristní.

Ten Zorkinův výrok je absolutně šílený, a před zemí, jejichž představitelé hlásají takové zrůdnosti, je třeba se mít na pozoru.