Šumava byla jedním z mála míst, kde studená válka se občas měnila v horkou a při střetech mezi převaděči a komunistickou pohraniční stráží byli i mrtví na obou stranách. Takto zahynul i Hasilův bratr Bohumil. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let komunistický režim stupňoval teror vůči československé společnosti a mnozí lidé, kteří ctili masarykovský demokratický odkaz první republiky se odmítli s touto situací smířit.
Státní bezpečnost (StB) hned krátce po únorovém komunistickém puči v roce 1948 zavraždila lidoveckého poslance Rostislava Sochorce, obětí justiční vraždy se stala Milada Horáková a mnozí další, desetitisíce lidí skončily v koncentračních táborech, v Jáchymově, na Bytízu a dalších.
Mezi těmi, kteří se bolševikům jen tak nepoddali, patřil i Josef Hasil, rodák ze šumavského Zábrdí nedaleko Prachatic. Komunisté jej sice nenáviděli a podle Davida Žáka dokonce ještě v roce 1972 plánovali jeho únos z Mnichova, kam původně chtěl přicestovat na olympiádu. Na druhé straně ovšem o něm mlčeli, protože jim jaksi nezapadal do jejich vidění světa. Pocházel ze sedmi dětí, z chudé chalupnické rodiny, vyrůstal bez otce a životem se musel těžce protloukat. Měl by být tedy být ideálním poválečným členem KSČ, ale nestalo se tak. Naopak Hasil se jako věřící katolík dobrovolně dal na druhou stranu.
V roce 1959 natočil režisér Karel Kachyňa známý propagandistický film Král Šumavy, který situaci na počátku padesátých let vyobrazil podle obvyklého klišé - neohrožení pohraničníci strážci hranic a zlí převaděči, jež za peníze převáděli „nepřátele republiky“ na Západ. Komunistický autor Rudolf Kalčík se v jedné ze svých knih zmiňuje o Hasilovi, ovšem na příkaz komunistických cenzorů nesměl zmínit, že dotyčný sloužil u Sboru národní bezpečnosti (SNB).
Tato instituce vznikla po skončení II. světové války v roce 1945 a nahradila dosavadní policii a četnictvo. Postupně také přebírala od Finanční stráže střežení státních hranic. V té době do ní vstoupil i Josef Hasil. Je důležité, že Žák zobrazil precizně a pravdivě tehdejší skutečnost, o které se málo ví, že SNB nebyl ještě dlouho po únoru čistě prokomunistickým sborem. Naopak mnoho jeho příslušníků, mezi nimi i Josef Hasil, pomáhalo lidem v cestě z komunistické totality za svobodou. Také za to byly často trestáni a sám Hasil byl odsouzen ještě coby člen sboru za zločin úkladů proti republice na devět let těžkého žaláře.
Tomu se však povede z lágru v severních Čechách utéct, za dramatických okolností se dostal na Západ a pak začala jeho hvězdná kariéra převaděče a agenta americké tajné služby, který v Čechách zorganizoval rozsáhlou skupinu, která Západu poskytla cenné informace. Hasil svými smělými kousky přiváděl komunisty v šílenství. Je dobře, že autor rovněž zmínil humornou příhodu, kdy Hasil v převlečení za generála Československé lidové armády provedl nástup a inspekci táborské posádky.
David Žák dokonale vyobrazil a skloubil tři věci, postavu Josefa Hasila, období komunistického teroru padesátých let a k tomu všemu poeticky přiblížit nádheru šumavské přírody. Spisovatel nepsal literaturu faktu nebo odborné historické dílo. Návrat krále Šumavy je kvalitní beletrii, i přesto však autor šest let předtím studoval historické prameny a zpovídal pamětníky včetně samotného Hasila.
Hrůza tehdejší doby je však zobrazena dokonale, při četbě knihy člověku dochází, že mezi komunisty a nacisty prakticky nebyl žádný rozdíl. Brutální mučení včetně drcení varlat, které v režii šéfa prachatické StB zažili vyslýchání lidé, se metodám gestapáků plně vyrovnalo. Rovněž pronásledování Hasilových příbuzných a vůbec všech, kdo se s ním setkali, připomínalo dobu nacistické okupace. Stačilo, že někdo Hasilovi podal jenom trochu jídla a dostal za to deset let tvrdého vězení.
Přemýšlivého čtenáře také napadne, že skutečná doba temna v našich zemích nebyla v 17. století, ale o tři století později za komunistů. Na druhé straně potěší, že lidé typu Josefa Hasila, který byl v roce 2001 vyznamenán prezidentem Václavem Havlem Medailí Za hrdinství, se nebáli a zlu vzdorovali.
Je dobré si uvědomit, že mnozí současní členové Komunistické strany Čech a Moravy se za toto hrozné období našich ději nestydí a právě naopak chodí se klanět na hrob Klementa Gottwalda a dalších, kteří mají na svědomí vraždy, mučení a teror vlastních lidí.
Žákovu knihu by si měl přečíst každý, kdo má rád kvalitní literaturu a rád by se seznámil s naší novodobou totalitní historii.
David Jan Žák,
Návrat krále Šumavy,
Praha Labyrint 2012,
Jan Ziegler
![](/Content/Img/content-lock.png)
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz