Nedávno tady Martin Kavka v diskusi pod článkem Tomáše Vodvářky o Stalinovi správně připomněl, že carské Rusko ve své závěrečné éře nebylo zaostalou zemí, jak se často nesprávně traduje. Připomeňme si tedy tu dobu.

V roce 1855 nastupuje na trůn car Alexandr II., který patřil k těm prozíravějším a chytřejším ruským panovníkům, a uvědomoval si, že hlavní příčinou neúspěchu Ruska v Krymské válce proti Velké Británii a Francii je zaostalost jeho říše. Například plachetnice admirála Pavla Stěpanoviče Nachimova jaksi nebyly schopny zvítězit nad britskými a francouzskými parníky. Tento vládce tedy pochopil, že jeho země potřebuje reformy, které by zastavily její opožďování za Západem. Jednou z nich bylo zrušení nevolnictví v roce 1861 a v Rusku od té doby naplno rozvíjel kapitalismus.

A bylo to také osvobození ruských rolníků, které později vedlo k velkému hospodářskému vzestupu Ruska. Tak například průmyslová výroba se v letech 1890 – 1900 zdvojnásobila. Země měla štěstí na takové osobnosti, jakými byli premiéři Sergej Juljevič Witte a Pjotr Arkaďjevič Stolypin, kteří výrazně přispěli k ruskému ekonomickému zázraku na začátku 20. století. Bohužel ten první byl penzionován a ten druhý zavražděn v roce 1911.

Pravdou tedy je, že Rusko zažilo mohutný hospodářský rozkvět za cara Mikuláše II. a zvláště po roce 1907, kdy se předsedou vlády stal osvícený Stolypin. Celková produkce vytavené oceli a železa v letech 1893 – 1913 vzrostla 13x na 4,04 milionů tun, těžba uhlí 6x na 38 milionů tun, těžba ropy dosáhla 9 milionů tun, výroba cukru 4x na 1 470 000 tun, výroba bavlny 7x na 416 000 tun. Ruský bavlnářský průmysl zaujímal svoji produkci čtvrté místo na světě, po Velké Británii, USA a Německu. Délka železnic dosáhla před I. světovou válkou zhruba 75 tisíc kilometrů a po USA to byla druhá nejdelší železniční síť v rámci jedné země na světě. Obilí a cukr patřily k významným vývozním komoditám. Průmyslová výroba v té době rostla v průměru o solidních 9% ročně, a ekonomika celkově o 7% ročně.

Dělníkův plat v roce 1913 byl reálně vyšší než v roce 1940 a doloženo je to přesvědčivě na množství zboží, které se z něj dalo koupit. Nehledě na to, že za cara byly obchody dobře zásobeny a o potraviny nebyla nouze, kdežto ve třicátých letech za Stalina byl chleba na příděl a kupující na něj stáli hodinové fronty.

Slibný ekonomický vývoj však přerušily zavraždění Stolypina v roce 1911 a zvláště pak celosvětový válečný konflikt o tři roky později. Ke smůle pro Rusko však jeho dohánění Západu začalo pozdě a navíc jej přerušila v roce 1914 I. světová válka. Ale v každém případě Rusko tehdy mělo našlápnuto mezi vyspělé země a nebylo zaostalé. Historie jaksi nezná kdyby, ale přesto věřím tomu, že kdyby se v Rusku udržel kapitalismus a nezničil tuto zemi socialismus, tak patří k nejbohatším zemím na světě.

Mám rád i ruskou kulturu z té doby, rád si čtu díla Puškina či Dostojevského líbí se mně Čechovovy divadelní hry. Mám rád obrazy ruského malíře Ilji Repina, z nichž nejznámější jsou asi Burlaci na Volze. Při psaní blogu jsem si pouštěl ruské písně z této éry včetně tehdejší hymny, Bože cara chraň. A na jednu z nich tady dávám link. Kdysi jsem také viděl v jednom starém dokumentárním filmu, že kremelské věže neměly ty hnusné rudé hvězdy co nyní, ale krásné dvojhlavé orly, tedy státní znak. Kéž by se tam ti úžasní ptáci znovu vrátili.