Představa, že by v nějaké německé anketě třetina respondentů hájila nacistickou okupaci českých zemí v roce 1939 slovy, my jsme je přišli zachránit, hrozil tam chaos a vraždili Němce, by právem vyvolala protesty proti nehoráznému zkreslování historie.

Ovšem velká část Rusů vidí ve stejném duhcu vpád sovětských vojsk 21. srpna 1968 do Československa. Jejich argumenty ve stylu, přišli jsme Vás zachránit před kontrarevolucí, chtěla k Vám vtrhnout vojska NATO, v antikomunistickém K 231 bylo hodně přisluhovačů nacistů a Hitlera atd., působí směšně, kdyby to ovšem dotyční nemysleli vážně. Je to jen jeden z dalších důkazů, že současné Rusko má k Sovětskému svazu blíž, než si myslíme. Nedávno byly v televizi zveřejněny záběry setkání ruských vojenských veteránů, kteří rovněž hájili svou účast na zločinném vpádu do Československa.

Takže jen dokonce roku 1968 bylo zavražděno okupanty 137 Čechoslováků, celkový počet zabitých vinnou cizích armád se do konce sovětské okupace počítá na stovky. Rusové v mnoha případech bez příčiny stříleli i do mladých lidi, nedaleko Brna byl jimi zabit šestnáctiletý Josef Žemlička.

Objektivně uznávám, že všichni Rusové nejsou stejní. Před pěti lety jsem se na dovolené v Dominikánské republice seznámil s jedním člověkem z Moskvy a ten prohlásil, že jejich vpád do naší země v roce 1968 byl velkou chybou. A takových Rusů si vážím, nejvíce těch osmi statečných, kteří 25. srpna 1968 protestovali proti srpnové okupaci přímo na Rudém náměstí v Moskvě. Bohužel mnoho jejich krajanů vpád do cizí země, vraždění jejich občanů, hrubé pošlapání mezinárodního práva a únosy státních představitelů i v současnosti hájí.

Rusům by rovněž slušela větší míra sebereflexe. Němci se za svoje dřívější zločiny omluvili, a například jejich prezident Joachim Gauck navštívil místo hrůzného nacistického zločinu - Lidice a objal jednu ze starých žen, která přežila tehdejší smutné události. Do České republiky také přijížděli mladí Němci, kteří se v rámci civilní služby starali o staré naše staré židovské občany, kteří přežili holocaust.

Takže by nebylo od věci, kdyby ruský prezident Vladimír Putin se například poklonil památce sedmnácti Čechů zabitých okupanty u budovy Rozhlasu v Praze na Vinohradské třídě nebo navštívil pozůstalé po obětech tehdejším tragických událostí. Jenomže Putin se dosud ani pořádně za tehdejší okupaci Československa neomluvil.

A odvádění pozornosti od tehdejšího ruského komunistického barbarství ve stylu německá okupace v roce 1939 měla daleko horší důsledky, neobstojí. To je stejné, jako kdyby se dvojnásobný vrah hájil tím, že desetinásobný zabiják je přece daleko horší než on.

Jan Ziegler