Potíže začaly vládním nařízením, které rozhodlo o zvýšení platů řidičů autobusů, jež zajišťují linkovou dopravu v krajích. Tato práce je dost náročná, zvláště na psychiku, a každý, kdo je soudný, jim lepší výdělky přeje. Rozumím tomu, že řidiči autobusů nedávno stávkovali, protože jim byly slíbeny vyšší výplaty, které mnozí z nich neviděli. Jenomže vedení dopravních společností, se právem bránila tím, že splnění tohoto příkazu by je také mohlo přivést ke krachu.

Před několika dny vyšla v MF DNES poznámka ředitele Dopravního podniku města České Budějovice Slavoje Dolejše, který upozornil na fakt, že společnosti provozující ve městech MHD a jsou jimi v drtivé většině vlastněny, se logicky ozvou a budou chtít rovněž od vlády peníze na mzdy řidičů, protože jinak by se ocitly protiprávně znevýhodněny.

Podíval jsem se schválně na webové stránky českobudějovického městského dopravce a ten nabízí řidičům autobusů a trolejbusů docela slušné podmínky včetně třináctých a čtrnáctých platů, pěti týdnů dovolené, příspěvků na penzijní připojištění a dalších benefitů. A ten to dává ze svého respektive z městského rozpočtu, tak jak je to u nás obecně zvykem. Řidiči autobusů jsou obecně nedostatkovým zbožím a není možné, aby stát některé de facto soukromé společnosti podporoval a jiné ne. To je podle mého názoru nedovolená státní podpora a povede to akorát k velkému chaosu.

Já mám také velký problém, s tím, aby stát mluvil firmám do záležitostí mezd. Ty by měly být výsledkem jednání mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a ničeho jiného. Jakékoliv vnější zásahy v této oblasti navíc bez detailní znalosti problematiky jsou kontraproduktivní a mohou vést až ke krachům firem.

Korunu všemu pak nasadila ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, která místo toho, aby se snažila napravit chybu, na níž se výrazně podílela, tak ještě řidiče podněcovala ve stávkových aktivitách.

Jan Ziegler