Po posledních volbách se v televizi i většině deníků, začaly objevovat „výsledky“ průzkumů veřejného mínění, jak jsou lidé s výsledkem voleb vlastně nespokojeni. Hnutí „Ano“ (stejně jako M. Zeman) sice vyhrálo přesvědčivě, ale televize i ostatní média spustila povyk o ohrožení demokracie, a o tom, že vlastně lidé takhle volit nechtěli. Média – včetně těch, která by měla být nezávislá – neplní svou funkci. Jejich komentátoři či novináři jsou pouze hlásnou troubou skupin, které by byly rády opět u moci, ale svobodné volby jim to jaksi neumožňují. Lidé s nimi mají zkušenost a už je prostě nechtějí.

Nevím, komu a proč vlastně A. Babiš tak vadí. (A odhlédneme-li od některých výroků, nevím ani, proč ta štvanice na Miloše Zemana.)

Proč média stále měří dvojím metrem?

Lidé spojeni (ať už skutečně či iluzorně) s bývalou Havlovou partou jsou v podstatě tabu.

Ať se dopustili čehokoli, včetně věcí tak odsouzeníhodných, jako byly schvalování bombardování Srbska či snaha umístit do naší země americkou vojenskou základnu.

Diplomatické angažmá K. Schwarzenberga bylo katastrofální a ekonomické výsledky Kalouskovy vlády nad státním rozpočtem si čtenář asi sám pamatuje. A z mnoha důsledků pravicových vlád se dodnes se vzpamatováváme.

Ale média nás stále zásobují denním přídělem zpráv o neschopnosti Babiše či Zemana či kohokoli, kdo má své názory a ty nekorespondují s dnešními dogmaty. Lživé informace o státech takzvaně na východ od našich hranic si nezadají s normalizačními praktikami.

Média by měla informovat, ne urážet prezidenta a nutit lidem své, často neobhajitelné teze.

Ale česká média jsou mnohdy ovládána lidmi, kteří v nejmenším neusilují o objektivní zpravodajství. Co není dostatečně probruselké či proamerické, je špatné a my jsme poučeni, jak to odsoudit.

Je to opravdu únavné – to média rozdělují společnost – lidé jsou frustrováni tím, jaká je skutečnost a jak se o ní informuje. Bylo by zajímavé, kdyby se i u nás zavedl institut – zahraniční agent.