Podle Jaroslava Kuchaře z Vyměňte politiky.cz je jediným řešením zřízení apolitické občanské parlamentní komise pro vyšetření napojení organizovaného zločinu a tzv. kmotrů na politiku, veřejnou správu a justici. Ustanovení komise navrhuje výzva „Ukradli jste nám stát, vraťte ho zpátky“, se kterou přišlo dvacet různých občanských iniciativ mezi nimi i Vyměňte politiky.cz.  

V této komisi by měli být především zástupci protikorupčních iniciativ a akademické obce, duchovní, bývalí političtí vězni a další důvěryhodné osobnosti. Požadavek na její zřízení vychází z toho, že ti, kdo dnes jako jediní mohou rozplétat klientelistické sítě, tedy politici, policie a justice, jsou sami potenciálními podezřelými. Proto je třeba orgán, který by měl potřebné pravomoci, a zároveň by v něm zasedali respektované osobnosti. K jeho ustanovení je ale nutné změnit zákon. V současné době mohou být členy parlamentní vyšetřovací komise pouze poslanci.  

Zástupci iniciativ už o vzniku komise začali jednat v parlamentu, přesto si nedovedu představit, že by k jejímu zřízení v dohledné době mohlo dojít. Možná se najde několik poslanců či senátorů, kteří s nápadem iniciativ budou sympatizovat, je ale reálné dát dohromady většinu potřebnou ke změně legislativy? 

Představitel výzvy, sociolog Ivan Gabal říká: „My jsme si v podstatě řekli, že se pokusíme navrhnout parlamentním politickým stranám poslední vážně míněnou platformu k dialogu mezi politickými stranami a občany. A že ten dialog jsme připraveni s nimi vést a navrhujeme konkrétní sadu kroků, které by tu situaci ozdravily.“ Myslím, že situace ještě není tak daleko, aby politici cítili tlak, který by je donutil vyjít vstříc požadavkům této výzvy. Ve společnosti je přítomné určité napětí, ale reálná síla, která by mohla současné politické strany a struktury, jež je podporují, ohrozit, se ještě nezformovala. Pro pochopení předpokladů nutných ke skutečné změně, můžeme využít to, jak demokracii pojímá politická teoretička Margaret Canovanová a jakou roli v ní přisuzuje populistickým hnutím. 

Canovanová tvrdí, že existují dvě tváře demokracie – spasitelská a pragmatická. Ta první slibuje, že spasí svět skrz politiku. Jediným zdrojem legitimity je podle tohoto pojetí demokracie lid. Zároveň zde můžeme nalézt silný anti-institucionální impuls, spočívající v důrazu na přímou demokracii a překonání toho, že se demokratické instituce odcizily občanům. Pragmatická tvář demokracie na rozdíl od spasitelské chová mnohem větší nedůvěru k moci a z toho plynou menší očekávání, která klade na vládu. Pro tento styl politiky je zásadní vláda práva. Demokracie je pro pragmatickou politiku způsob, jak se mírovou cestou vypořádat s konflikty moderních společností prostřednictvím souboru pravidel a procesů. Proto jsou pro ni nejdůležitější instituce a demokracii jako takovou považuje pouze za formu vlády.  

Napětí, která mezi oběma pojetími demokracie panují, jsou zdrojem populismu. Poskytují podněty k populistické mobilizaci, která provází demokracii podobně jako stín.  

Obě tváře demokracie jsou podle Canovanové neoddělitelné. Spasitelská politika totiž sama sebe podkopává skrz své až totalitární aspirace. Romantický populistický apel je podle Canovanové krátkozraký. Demokracie ve skutečnosti nemůže fungovat bez odcizujících se institucí a odborné expertízy. Pragmatická politika bez spasitelské je ale pro změnu náchylná ke korupci. Demokratické instituce potřebují příležitostný vzestup spasitelského stylu politiky jako něčeho, co přináší náprava všemožných nešvarů. V případech, kdy radikální populistická mobilizace proti vládě stran vede k formování stran nových či k reformě institucionální struktury, může být demokracie opravdu považována za samoopravný systém, v němž oba aspekty hrají svou roli.  

Problém výzvy „Vraťte nám stát“ je podle mne právě v tom, že demokracii pojímá příliš zúženě. Slovy Margaret Canovanové vidí demokracii pouze pragmaticky. Samotná výzva „Vraťte nám stát“ potřebný tlak na politiky nevytváří. Nesnaží se v zájmu svých požadavků zmobilizovat širokou společnost. Obrací se především na politiky a jako vyslanec občanů a občanské společnosti s nimi chce vést dialog. Ten je ale už dopředu s největší pravděpodobností odsouzen k neúspěchu, protože se soustředí pouze na soubor pravidel a procesů, tedy na pragmatickou tvář demokracie, ale tu spásonosnou, tedy lid a snahu o překonání jeho odcizení politickým institucím, opomíjí.

Publikováno se souhlasem vydavatele.