Stojí za oddalováním rozhodnutí, které mělo padnout v klasické lhůtě nejvýše 2 měsíců, snaha počkat na platnost novely zákona o odpadech? Ta by firmě ulehčila naplnění jejích závazků a pomohla by přesunout její náklady na obce.

Nejprve si shrňme základní fakta. Společnost Interseroh, která nijak neskrývá své vlastnické propojení s německým odpadovým gigantem ALBA Group, ani svého významného akcionáře společnost Agrofert, požádala MŽP o udělení licence v březnu letošního roku. Ve svém prohlášení navíc deklarovala, že chce snížit náklady, které výrobci obalů, tedy i její akcionáři musí podle zákona platit za třídění a recyklaci obalového odpadu.  Shodou okolností ve stejném měsíci byla navržena novela zákona o odpadech, na kterou se prostřednictvím pozměňovacích návrhů zaměřil poslanec hnutí ANO Ladislav Okleštěk. Na pozměňovacím návrhu údajně spolupracoval přímo s MŽP a doporučil v něm, aby obcím byla uložena povinnost na vlastní náklady zajistit tříděný sběr některých složek domovního odpadu. I přes podporu ministra Brabce byl tento návrh hlasováním poslanců zamítnut.

Poslanci se ovšem nevzdali a zhruba o měsíc později byla povinnost pro obce schválena pozměňovacím návrhem v novele zákona, která měla původně primárně zamezit krádežím kovů. Poslanci ANO s deklarovanou podporou ministra Brabce tedy dosáhli svého. Zaradovat se mohla i společnost Interseroh, která prostřednictvím svého generálního ředitele na odborné konferenci v Luhačovicích oznámila, že nemá v plánu hradit náklady za sběr a třídění obalů obcím, ale raději přímo odpadovým firmám.

Jde o podivnou náhodu nebo předem promyšlenou strategii vzájemně propojených subjektů? Faktem je, že v průběhu projednávání bylo správní řízení se společností Interseroh ze strany MŽP přerušeno a k jeho obnovení došlo až po schválení novely zákona v poslanecké sněmovně. Přičemž by se jednalo o udělení licence firmě, která v odpadech doposud ani nezahájila svou činnost.

Pokud MŽP udělí licenci subjektu, který nemá, podle vyjádření svých představitelů, zájem platit náklady obcím, budou to právě obce, na něž novela zákona dopadne. Aby společnost vyhověla svému záměru snížit náklady výrobcům, kteří musejí zaplatit třídění obalového odpadu, musí logicky někde ušetřit. A klíčem k naplnění jejích cílů může být snaha přenést náklady třídění na obce. Od roku 2001 platí zákon o obalech, který nutí výrobce zaplatit si třídění odpadů u měst a obcí, které je organizují. Avšak teď, po novele, si obce budou muset od odpadových firem třídění objednat, ať už jim někdo zaplatí, nebo ne. A v tom může být úspora pro Interseroh, které tvrdí, že si třídění objedná až u odpadových firem, ne u obcí, protože je to efektivnější. Může být, když si Interseroh bude nakupovat službu již jednou zaplacenou obcemi, kterým zákon platit za třídění nařizuje. A kromě toho, Interseroh je sama součástí odpadového holdingu, bude-li si třídění objednávat u odpadových firem, možná si je objedná u některé své sesterské firmy.

V konečném důsledku obcím nezbyde nic jiného, než zvýšit platby občanů za odpady. Omezit třídění jim už novelizovaný zákon o odpadech neumožňuje.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak celý proces dopadne. Vezme MŽP na svá bedra navýšení poplatků pro obyvatele, uvrhne do finančního tlaku obce a otevře cestu k financím společnosti, která nyní nevyvíjí žádnou činnost, je propojena s velkou německou odpadovou skupinou a jejím akcionářem je bývalý zaměstnavatel současného ministra životního prostředí?