Markéta Kutilová s Lenkou Klicperovou představují jedny z mála českých novinářek i novinářů, kteří jsou ochotni na vlastní pěst jako tzv. freelanceři vyjet do válečné oblasti a přinést z místa silné lidské příběhy vojáků i civilistů, kteří konfliktem trpí. Své exkluzivní materiály pak nabízí českým médiím. Jméno si dvojice novinářek udělala mnohaletými cestami do Sýrie, kde monitorovaly občanskou válku pohledem kurdské strany.

Zpravodajství, které Markéta Kutilová pořizuje, je typické silným identifikováním se s tou stranou konfliktu, u níž reportáže vznikají. Jednoduše řečeno, Kurdové v Sýrii či aktuálně Arméni v Karabachu jsou tou správnou stranou a druhá strana je agresorem. Realita je přitom daleko složitější a vzpírá se jednoduchému dělení na dobré a zlé.

Kutilová s dokumentární syrovostí a precizností zachycuje utrpení arménských civilistů v hlavním města Náhorního Karabachu Stepanakertu, který je ostřelován Ázerbájdžánskou armádou, ale nezajímá se o utrpení Ázerbájdžánců, kteří jsou oběťmi arménských raketových útoků na města Ganja či Barda.

Kutilová zdůrazní, že Ázerbájdžánci používají mezinárodně zakázanou kazetovou munici, ale ignoruje, že jí používají i Arméni (ZDE). Ostatně proč ne? Zákaz kazetové munice je zakotven mezinárodní smlouvou, ke které ani Arménie, ani Ázerbájdžán nepřistoupily.

Kutilová se obává, že Arménci v důsledku porážky ve válce s Ázerbájdžánem ztratí své domovy v Karabachu, kde žijí stovky let. To je bohužel alespoň pro část z nich naprosto reálný scénář, ale do kontextu chybí informace, že na počátku 90. let minulého století Arméni vyhnali z Karabachu desetitisíce Ázerbájdžánců.

Možná nejvíce opomíjeným faktem války mezi Arménií a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach je, že ve skutečnosti se většina bojových operací zatím neodehrává na karabašském území, ale v ázerbájdžánských okresech na jih od Karabachu u hranice s Íránem. Arménie totiž ve válce v 90. letech neobsadila jen Náhorní Karabach, ale zejména okolní ázerbájdžánské okresy. Z nich uteklo přes 600 tisíc Ázerbájdžánců, kteří mají, stejně jako Arméni v Karabachu, i po třiceti letech právo na domov.

Markéta Kutilová získává za své zpravodajství z arménské strany války o Karabach obrovskou podporu od arménské komunity. V tom je určitá ironie, protože jak píše na svém facebookovém profilu, není válečnou novinářkou, ale studuje národy a etnika odsouzená k zániku. Arménii a Arménům určitě zánik nehrozí: Ázerbájdžán vede pozemní operace striktně pouze v Náhorním Karabachu a okolních okresech, které jsou z hlediska mezinárodního práva i pohledem na mapu jeho státním územím. Porážka Arménie ve válce o Náhorní Karabach, ve které zůstala tato starobylá země zcela izolovaná, je ale vysoce pravděpodobná.