Nejcitlivější jsou skandály a průšvihy v oblasti zahraniční politiky, zejména když se ministerstvo zahraničních věcí ČR projevuje v mezinárodním měřítku diletantsky. K takovým malérům patří několikaměsíční dohadování Kanceláře prezidenta republiky, ministerstva zahraničních věcí a ministerstva vnitra ČR ohledně českých krajanů na Ukrajině.

V současné době se zdá, že řešení bylo nalezeno. Repatriace žadatelů o návrat do České republiky bude uskutečněna a dokonce bude našim krajanům poskytnuta finanční pomoc na překlenutí prvních měsíců pobytu ve vlasti. A to je právě věc, která si zasluhuje podrobnější analýzu. Od samého počátku je ministerstvem zahraničních věcí i ministerstvem vnitra celá záležitost českých krajanů z Ukrajiny prezentována jako pomoc cizincům v nouzi. Dokonce bylo veřejnosti „dokazováno“, že ukrajinští Češi nežijí v zóně vojenského konfliktu a tudíž není důvod k jejich repatriaci. Později začaly kompetentní orgány tvrdit, že se musí postupovat opatrně, aby finanční pomoc nebyla přílišným motivem k přestěhování do Česka.

Mezi řádky úředníci naznačovali, že krajanům jde o vyplácení podpor, důchodů, zdravotního pojištění atd. Zejména demagogické a populistické strašení veřejnosti a zneužívání situace českých krajanů je na postupu kompetentních úřadů krajně znechucující a nedůstojné.

Položme si otázku – jsou tzv. volyňští nebo také ukrajinští, rumunští atd. Češi krajané tj. Češi nebo jsou to cizinci? Pokud jde o Čechy, což je prověřitelné příslušnými českými úřady, nelze jejich situaci srovnávat anebo ji řešit jako v případě cizinců, například uprchlíků ze Sýrie. Jako příklad k následování nám mohou posloužit vztahy, které mají se svými krajany žijícími mimo území původní vlasti například Maďarsko, Rusko, Polsko, Rumunsko, Izrael a jiné země. Vyjmenoval jsem záměrně státy, jejichž krajané žijí na Ukrajině.

Například Maďar z Užhorodu prokáže, že je Maďar tím, že předloží maďarským úřadům dokumenty o tom, že jeho předkové žili v letech 1939-1945 v Užhorodu a okolí, který v té době patřil k Maďarsku. Na základě toho získá, má-li zájem, maďarský cestovní pas a může bez víza cestovat do Maďarska a od roku 2004 do celé EU, pracovat, vzdělávat se a žít zde. V Maďarsku mají nárok na zdravotní péči a vzdělání. Obdobně postupují ostatní státy a péče a pomoc krajanům žijícím mimo území původní vlasti má velký význam i v politice a volebním boji. Rusko dokonce řeší vznikající problémy s menšinami vojenskou silou například v Osetii, Abcházii (do roku 2008 území Gruzie) a aktuálně na Krymu a východní Ukrajině.

Všude tam jsou ruským žadatelům vydávány cestovní pasy Ruské federace a tím lidé získávají ochranu od Ruska, mohou tam kdykoliv cestovat, pracovat atd.

V tomto kontextu vypadá přístup k českým krajanům jako postup podle přísloví –„vlk se nažral a koza zůstala celá“. Pokud budou českou politiku i nadále řídit političtí „Pigmejové“ bez národního cítění a hrdosti, musíme být připraveni korigovat jejich jednání.

Znám se osobně s řadou krajanů žijících na Ukrajině. Setkal jsem se s nimi v Lucku, Rovně, Oděse i na Krymu. Mají ke své původní vlasti idealizovaný vztah, což jim i po 150 letech od příchodu českých kolonistů na území tehdejší carské říše pomáhá udržet si český jazyk a zajímat se o dění v daleké české kotlině. Největší repatriace volyňských Čechů byla uskutečněna v poválečném období a měla pro tehdejší Československo velký ekonomický a demografický význam. Diametrálně se už lišil návrat českých krajanů v první polovině 90. let minulého století. Tehdy již začaly zaznívat některé falešné tóny a sociální demagogie se stala součástí politické atmosféry a rozvíjí se doposud.

Jsem přesvědčen, že právě odpor proti sociální demagogii a bezbřehému populismu je zásadním úkolem konzervativních a pravicových stran, které jsou nyní v opozici. Jde o čestný přístup nejen k českým krajanům pocházejícím z jakékoliv země, ale také o každého českého občana schopného myslet v kategoriích společenského zájmu a národní strategie. Jen tak zastavíme frustrující znechucení z české politiky.