Nikdo přitom nevysvětluje, jak se na národních zájmech dá konkrétně zapracovat a jak vlastně Evropský parlament funguje. Odbyde se to zkratkou, že nehlasuje jako normální parlament, a že tedy není tak demokratický, jak by měl být. 

Co však tento parlament musí zohlednit? Vedle národních zájmů, pokud jsou specifické a nějaké opravdu existují, jsou to politické směry a regionální souvislosti. S členskými zeměmi jako jsou Malta či Lucembursko je také jasné, že musí mít do svého působení zapracované mechanizmy proti „převálcování“ malých velkými.  

Jednoduchá představa parlamentního hlasování typu národních parlamentů by tím pádem nebyla ideální. Evropský parlament je vlastně vícedimenzionální křížovkou. Je správné, že jedná složitě. Síť zájmů a zodpovědností je totiž na úrovni Evropské unie také složitá. 

Evropský parlament pracuje metodou přípravy konsenzů debatami v odborných výborech, ve skupinách, projednávajících národní představy, ve frakcích podle představ politických směrů. Příprava je tedy velmi složitým a důležitým procesem, hlasování v plénu pak již jen potvrzuje onoho složitě hledané a naleznuté řešení.  

Kdo tento parlament kritizuje za to, že nefunguje jako parlament národní, musí vysvětlit, jak jinak se tato paleta ohledů do evropského zákonodárství má dostat. Chránit zájmy, to není otázka přímočaré kampaně, i když to je politicky svůdné. Pokud i křesťansky orientovaná strana tapetuje město národními zájmy, vytane mi vždy znovu otázka: Je desatero národní? 

Kandidáty do EP bychom měli donutit ke znalosti fungování Unie. Ve volbách by měli bodovat ti, kdo to umějí vysvětlit svým voličům a neutíkají se místo toho k nejapným, ačkoliv snad i svůdným a zkratkovitým argumentům.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.