Před 400 lety se odehrála bitva na Bílé hoře. O jejích příčinách a významu se mezi historiky vedou dodnes spory. Její důsledky byly ale tragické – třicetiletá válka, která následovala, byla nejhorším ozbrojeným konfliktem na našem území v dějinách. Více než třetina populace Čech a Moravy v ní zahynula a velká část vzdělaných elit, včetně Jana Ámose Komenského, odešla do exilu. Odkaz této války nám budiž varováním, že z náboženských konfliktů nikdy nevzešlo nic dobrého!

Od českých politiků lze občas syšet ledacos, což ve slušném a rozumném člověku často zanechá nepříjemný pocit, že se těmto mudrlantům nedostává vyšší číslo IQ, než je 85. Navzdory tomu rádi poučují, rozdávají rozumy a myslí si, že jsou neomylní. To jistě neplatí o výše jmenovaném, tedy pokud jde o jeho číslo IQ, ovšem pokud jde o jeho výroky, hloupý Honza by mu byl zdatným partnerem.

O svých morálních a lidských kvalitách nás pan profesor přesvědčil již v prezidentské kampani, kterou asi není třeba připomínat, dojmy z ní v nás zůstávají snad navěky. Aby se pan profesor, resp. dnes pan senátor svým voličům (i nevoličům) připomněl, čas od času vystoupí tu před mikrofon, tu příjde před kameru TV či dá „pozoruhodný“ rozhovor médiím. Výše uvedený výrok však údajně pochází ze senátorova facebookového profilu a je opravdu vydatný, co do aktuálnosti, validity a vyčůranosti.

Výrok výše uvedený nelze vůbec zpochybňovat a možno říct, že co slovo, to pravda, i když značně zevšeobecnělá. Vynecháme-li zmíněné historiky, lze s událostmi, jak je popisuje pan senátor, všeobecně souhlasit, ovšem s tím, že detailní posuzování těchto událostí ponecháme historikům. Nicméně uvedená všeobecná fakta jsou vyučována od poválečných dob už za bolševika, otázka ovšem je, zda připomínka pana senátora, pokud to tak lze nazvat, je známa i dnešní mládeži školou povinné. Není tajemství, že mezi některými lidmi a politiky jsou velmi silné tendence českou historii přetvořit k obrazu svému, aby tak dostali punc správného světonázorového směru. Pokud pan senátor uvažoval s cílem připomenout tyto události naší mládeži, pak je třeba mu poděkovat. Jenže opak bude nejspíš pravdou. Pan senátor by na něco podobného ani náhodou nepomyslel (snad jen omylem), jen se chtěl při příležitosti čtyřstého výročí bitvy na Bílé hoře poněkud připomenout a také se zviditelnit. Což se mu podařilo víc, než zřejmě očekával.