Paní Mgr. Valachová přednesla svého času na jednání Poslanecké sněmovny řeč, kterou nazvala Škola není jen tak nějaký barák, ve kterém zmínila věci, které se týkají především problematiky financování školství jako takového. Bohužel v přednesené řeči nepadlo jediné slovo o inkluzi, resp. stavu a výsledcích, které inkluze přinesla. Nejsem nijak blíže seznámen s celkovou problematikou ve školství, jsem důchodce a poslední školu jsem navštívil v roce 1969, protože se však o dění ve společnosti dost zajímám, mám také děti, vnuky atd., nemohu nevidět či neregistrovat, že zavedení inkluze ve školách byl počin, který podle mého názoru nelze nazvat jinak, než jako cílevědomou destrukci procesu vzdělávání ve školách.

Jak jsem zmínil, jsem důchodce (81 let), což znamená, že jsem školu navštěvoval počínaje rokem 1945 a konče cca rokem 1970. To neznamená, že jsem tím ztratil kontakt na školu, protože do školy chodily mé děti, vnuci atd. Srovnám-li úroveň školství, tedy vyučovací metody, výchovné procesy a aspekty, výsledky vzdělání v době do r. 1989, resp. do doby, než se ve školství (a vlastně v celé společnosti), začaly dít věci, které byly pojaty jako transformace společnosti z nevhodných reálíí z dob socialismu, školství po r. 1989 dostalo smrtelnou ránu právě zavedením inkluze do českých škol. Transformace se stala živobytím mnoha politiků, kteří v domnění, že zaváděním „novátorských“ způsobů, resp. praktik, převzatých z tzv. západních vyspělých demokratických států, dosáhnou efektů a (iluzorních) výsledků, které budou hodny slávy, a jejich autorům pak stavění piedestalů. Výsledky tohoto činu jsou nejen žalostné, ale často až katastrofální, autoři a podporovatelé těchto paskvilů by měli být po zásluze oceněni formou (více či méně) slušivých vězeňských tepláků, tvrdého lože, džbánku s vodou a skývou chleba.

Zůstaňme však u školy a inkluze, které jsou předmětem mého pojednání. Jak již bylo řečeno, do škol byla zavedena inkluze, která má vznešený cíl mezi děti vnášet povědomí o rovnoprávnosti, genderismu, zavádění prvků bezrozdílnosti pohlaví, prvky a pochybné tendence LGBT a jiných, morálně destruktivních idiocií. Co však znamená v oficiálním podání inkluzivní vzdělávání?

Inkluzivní vzdělávání nebo inkluze je proces, jehož snahou je nastavení takového systému vzdělávání, které má podporovat rovné šance dětí na vzdělávání. V inkluzivní škole je tedy samozřejmostí heterogenní složení např. třídního kolektivu, kde se každý jedinec stává objektem individualizovaného přístupu. V jedné třídě se spolu vzdělávají děti zdravotně postižené, děti bez postižení, děti zvláště nadané vedle dětí zaostalých, také děti cizinců a různých etnik nebo např. děti, pocházející ze sociálně znevýhodněného prostředí. Mezi základní principy inkluzivní školy patří: důraz na spolupráci, víra v přirozené vlastnosti dětí učit se, otevřenost k jinakosti, formativní hodnocení.