Předesílám, že jsem velkým příznivcem a fandou motoristického sportu, Velkých cen (GP) a motocyklů zvlášť. Přesto si však myslím, že je třeba se na tyto záležitosti dívat objektivně, racionálně a to ze dvou pohledů. První je sport samotný, tedy v tomto případě motocyklové závody GP, druhý pohled je otázka finančního zajištění a pokrytí nákladů těchto akcí. Není tajemstvím, že poslední roky je to pro pořadatele stále nemalý problém. Protože se jedná o vysoce prestižní záležitost, do problematiky finančního pokrytí jsou mezi zainteresovanými i orgány města Brna a Jm kraje. Tyto orgány vyzvaly MŠMT ke spoluúčasti na pokrytí finančních nákladů, které za tímto účelem v letošním roce poskytlo (pouze) 39 milionů, což je prý o 31 milionů méně, než předchozí roky. Tolik ty nejpodstatnější fakta, týkající se úhrad nákladů spojených s konáním GP ČR Brno 2018, která je mj., součástí MS silničních motocyklů.

Není od věci si připomenout některé skutečnosti, které vyvolávají řadu otázek, problémů a nejasností. Především  je třeba si uvědomit dvě základní skutečnosti: první, že Velká cena motocyklů ČR v Brně, která je rovněž započítávána do Mistrovství světa silničních motocyklů, je zcela neoddiskutovatelně profesionální sport. Lze proto logicky předpokládat, že jen ze vstupenek je sotva možné pokrýt všechny náklady s konáním GP souvisejících a že tedy bude nezbytně nutné jistou část nákladů krýt dotacemi a příspěvky. Není pochyb, že GP ČR Brno kromě sportovního významu má také význam celospolečenský a to jak z hlediska rozvoje turismu, tak propagace České republiky jako takové. Nicméně je třeba si uvědomit a hlavně překonat mylný názor, že MŠMT by měl být ten orgán, který by měl ze svého (rozuměj státního) rozpočtu krýt také  aktivity profesionálního sportu. To se netýká jen motocyklové GP ČR Brno, ale i jiných sportovních odvětví, které mají vyloženě a zcela jednoznačně statut  či charakter profesionálního sportu (např. nejvyšší fotbalové a hokejové soutěže, tenis, zimní sporty a celá řada jiných profesionálních sportů).

MŠMT, tedy ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je státní orgán, jehož posláním je, jak z názvu vyplývá, především péče o oblast školství, které má nemálo vlastních problémů, ekonomických nevyjímaje, dále péče a práci s mládeží, které by se mělo ministerstvo daleko intenzívněji věnovat, než se zabývat profesionálními sporty a v neposlední řadě se starat o  nezbytnou tělesnou výchovu, alias tělovýchovu. Tento úsek činnosti ministerstva, tedy tělovýchova, však má pikantní nádech. Jakkoli se jedná o tělovýchovu, tedy o základní výchovu v péči o tělesnou a fyzickou průpravu hlavně dětí a mládeže, byla do této činnosti (velmi sofistikovaně) zakomponována i starost o profesionální sporty a jejich financování. Není od věci si položit otázku, jak souvisí všestranná péče o tělesnou a fyzickou zdatnost dětí a mládeže s vrcholovým, resp. profesionálním sportem fyzicky vyspělých a zdatných dospělých občanů?

Jak výše uvedeno, GP ČR Brno je ročně MŠMT dotována cca 70 miliony Kč a to není řeč o celé řada jiných sportů, které jsou tímto ministerstvem finančně dotovány   či podporovány (viz např. FAČR s několika stovkami milionů přesto, že ve vrcholovém fotbale se točí miliardy). Nebylo by záhodno, z principu základního poslání a činnosti MŠMT, zabývat se především problémy a otázkami zdevastovaného školství, poněkud zvláštním způsobem dětem a dorůstající mládež a miliony, které jdou do profi sportu investovat především do tolik potřebné tělovýchovy? Zatím co profesionální sporty (nic proti nim) si mohou na sebe vydělat (mnohdy i zcela), jiné malé sporty paběrkuji a celkem logicky na svou činnost potřebují peníze a spoléhají na dotace státu (případně sponzory).

Zdá se, že se blýská na lepší časy, neboť politici, resp. poslanci se zabývají návrhem na vytvoření samostatného subjektu, který by se zabýval sportem všeobecně. Bližší informace a koncepce tohoto záměru nejsou dosud známy, přesto jsem přesvědčen, že je to jediná správná cesta, jak spravedlivě zajistit a zabezpečit existenci jak běžného, tak vrcholového, resp. profesionálního sportu (za předpokladu, že sám není schopen  zajistit svou činnost pouze z vlastních příjmových zdrojů). To by na druhém straně dalo větší prostor a možnosti Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, aby s větší odpovědností, odborností a cílevědomostí plnilo základní poslání na úseku školy, mládeže a jejich zdravého tělesného rozvoje.