Zdravotnické odbory také kriticky poukázaly na skutečnost, že návrh úhradové vyhlášky, podle níž by se měly rozdělovat peníze na zdravotní péči v roce 2021, nepočítá s navýšením odměn pro zdravotníky, přičemž např. učitelům mají růst platy o devět procent, v sociálních službách o deset procent. Odbory se proto domnívají, že adekvátní nárůst odměn pro zdravotníky by měl být cca patnáct procent. Z obecného pohledu to znamená, že navýšení o patnáct procent by mohlo ještě více zatížit státní rozpočet, což je skutečnost nepříznivá, nicméně neodkladná.

Je známo, že kauza Covid-19 pro českou ekonomiku znamená nejen všeobecný ekonomický propad, ale také výrazné zadlužení. Přesto, jak se dozvídáme z různých informačních zdrojů (viz výše), se předpokládá zvýšování platů, odměn atp. nejen u učitelů, ale i jiných, především však státních zaměstnanců, poslance, poslankyně, senátory a senátorky nevyjímaje. Zde se nabízí předložit návrh, aby všem státním zaměstnancům, s ohledem na ekonomické dopady koronavirové pandemie, byly sníženy základní platy o deset procent po dobu jednoho roku. Tím by se do státního rozpočtu dostalo několik miliard, které mohou být využity tam, kde je toho v daný moment nejvíce zapotřebí. Je sice pravda, že některému politikovi přijde těch deset procent poněkud irelevantních, ale rozhodně nelze souhlasit s názorem, že taková malá částka by nikomu nepomohla.

Omyl, pomohla, ale nejde jen o to, zda lékař, sestra nebo zdravotnický personál dostane jeho deset procent (v případě poslance to znamená cca 7500 korun), ale především tu jde o projev či prokázání lidské sounáležitosti, uvědomělosti a lidského charakteru politiků a státních zaměstanců a v neposlední řadě to hlavně posílí státní rozpočet a sníží jeho deficit. Pokud jde o politiky - poslance a senátory (včetně rodu ženského), ti přece při své kandidatuře na post poslance či senátora vždy dávali na odiv svá osobní pozitiva, tedy čestnost, poctivost, slušnost atp. Nyní mají možnost tyto proklamce prokázat in natura. Poslance, resp. senátory, ale ani ty ostatní s vysokými příjmy těch deset procent jistě nezruinuje, nicméně v krizi, kterou naše společnost prožívá, by to značně ekonomicky pomohlo. Ono totiž nejde jen o plané tlachání, poučování, osočování a všeobecné kritizování vlády, nebo vysedávání v kancelářích a hrabání se v hromadách formulářů, ale dokázat, že jsou schopni, při svých slušných platech, také něco na „oltář vlasti“, je-li toho třeba, obětovat. Je sice otázkou, kolik v politických, zvláště pak pravicových stranách je ještě opravdových českých vlastenců, nicméně může-li důchodce vyžít s třinácti tisíci měsíčně, těch odhadem zmíněných 7500 korun (ze základu), tedy deset procent, které by politik dal státu k dispozici, znammená u důchodců rovných 50 procent jejich důchodu. A to důchodce nepožívá (ne)demokratických výhod poslanecké kuchyně, služeb bufetu a celé řady jiných privilegií a výhod.

V této souvislosti není od věci také zmínit kritické odsouzení možného vyhlášení nouzového stavu. Jedná se o návrh řešení, kdy v nastalé kritické situaci ve státě by vláda mohla vyhlásit stav nouze. K připravovanému návrhu mají být konfrontováni zainteresovaní ministři vlády, konkrétně premiér A. Babiš, vicepremiér Hamáček a ministr zdravotnictví Prymula. Ještě konfrontace nezačala, ale opoziční pravicové strany již šmahem kritizují takové opatření. Jak se např. nechal slyšet předseda ODS Fiala, vláda ANO a ČSSD na jaře slibovala najít nástroj, který by umožnil přistoupit k opatřením proti epidemii koronaviru bez využití nouzového stavu. Proto prý ODS zavedení nouzového stavu nepodpoří. Vláda, resp. ANO a ČSSD, se z pohledu ODS zřejmě na tuto záležitost „vybodla“, ministři včetně premiéra kopli do vrtule a odjeli na půlroční dovolenou na Bahamy, aby po návratu, když se situace s Covidem-19 zhoršila, přišli s návrhem na nouzový stav. Pozadu nezůstal ani konglomerát STAN, jehož předseda Rakušan má rovněž celou řadu kritických připomínek, ale stejně jako ODS s nějakou racionální myšlenkou nepřišli. Umět o problému „kecat“, aniž to přinese něco pozitivního, umí každý (pravicoví opozičníci zvlášť). Nebo snad nějaké řešení mají, ale z principu jej nedávají „do placu“, protože by tím pomohli vládě? I to je možné, ale spíš jde o taktické „okecávání“, než relevantní řešení situace.

Nepochybně i s návrhem na desetiprocentní snížení základního platu politikům Poslanecké sněmovny ČR bude, resp. by bylo velmi dramatické navzdory tomu, že oněch deset procent by v podstatě jen znamenalo nerealizování každoroční valorizace platů poslanců, resp. senátorů. Z pohledu řadového občana rozhodně nejde o žádnou diskriminaci nebo porušování platných norem, ale jen o to, aby se politici kromě svých obstruktivních řečí a tristního posedávání v poslaneckých lavicích se všemi těmi neadekvátními výhodami také jinou formou, v daném případě nejpotřebnější, tj. finanční, také podíleli na řešení lidským faktorem (tím méně vlády) nezaviněné ekonomické situace, která byla způsobena pandemií Covidu-19.

A ještě jedna faktická poznámka. Někteří politici, zvláště z řad pravicových stran, velmi často zmiňují, že koronavirus alias Covid-19 se k nám dostal či se rozšířil z Číny. V podstatě je to pravda, ale není to vina samotných Číňanů. Záměrně totiž neříkají, že vir Covid-19, resp. koronavirus, byl dávno předtím vyvinut v USA (v r. 2018), že na něj má Bill Gates patent a ochrannou známku, že tedy koronavirus byl do Číny de facto zavlečen příslušníky US army (účastníci mezinárodních sportovních her armádních sportovců), kteří dali základ k jeho šíření. Jinými slovy, když už páni poslanci a dámy poslankyně z TOP 09, Pirátů, KDU-ČSL, STAN či ODS o koronaviru říkají „A“, měli by také férově říkat i „B“. On totiž koronavirus není problém ani ANO ani ČSSD nebo KSČM, ale nás všech, včetně ODS, TOP 09, Pirátů, STAN, KDU-ČSL a dalších. Nebo je to jinak?