Jak sdělují Parlamentní listy.cz, na místě někdejšího koncentračního tábora má také vzniknout památník Romů. Poněkud nejasné nebo zavádějící je však sdělení, že „kupujícím“ je Muzeum romské kultury. Máme tomu rozumět tak, že byl-li vepřín firmy Agpi oficiálně vykoupen státem, byly tyto peníze transferovány Muzeu romské kultury, které už svým prostřednictvím či svým jménem subjekt firmy Agpi koupil pro účely památníku Romů? Zaplatil to stát, či Muzeum romské kultury? Co je to za kulišárnu?

Znovu se nabízí provést seriozní, bezemoční, předem nekalkulované zhodnocení, resp. vyhodnocení celého záměru památníku v Letech. Jak totiž vyplývá z celé řady odborných vyjádření a názorů renomovaných historiků v čele s panem prof. Ratajem, specialistou na danou problematiku, ale také na základě odborné expertizy Ústavu pro soudobé dějiny při Akademii věd České republiky, pocházející z roku 2006, je zcela evidentně prokázáno, že tábor v Letech nebyl ani koncentrák, nebyla v něm páchána genocida a nic, co by opravňovalo k věrolomnému tvrzení, že v tomto táboře byl uskutečňován holocaust. Tím je také vyvráceno i nepravdivé tvrzení některých představitelů romských občanů a zainteresovaných politiků, podle kterých se pan T. Okamura dopustil popírání holocaustu, stejně jako konstatování poslance pana Roznera, který prý lživě prohlásil, že tábor v Letech byl pseudokoncentrák! Navzdory těmto skutečnostem se nikdo oběma poslancům ani slovem neomluvil, naopak na politické scéně byly dokonce tlaky na odvolání T. Okamury z funkce místopředsedy Sněmovny.

Je tedy otázka, zda bylo nezbytně nutné za přehnanou cenu odkoupit a zlikvidovat prosperující vepřín a za dosud blíže netransparentních podmínek uvažovat o vybudování památníku na pozemku, který je svou velikostí naprosto neadekvátní potřebám uvažovaného památníku. Pokud jde o úvahu o samotném památníku Romům, není od věci zmínit, že jistý „památník“ již existuje. Je otázkou, zde by nestačilo tento památník přiměřeně kultivovaně (ale skromně) upravit, aby odpovídal současným podmínkám a nebyla nutná několikamilionová investice na vybudování impozantního památníku v podobě repliky například původního baráku, nebo stromové aleje, případně také mohyly s křížem. Jakkoli se toto řešení jeví poměrně jednoduché a nenákladné, opak bude pravdou. Stačí si připomenout „lavičku V. Havla“ za statisíce korun.

Rovněž není od věci připomenout, že u nás existuje celá řada podobných pietních míst, památníků a jiných pietních exponátů, připomínajících tragické události a oběti s tím spojené. Jsou však skromné, jejich památka je často uctívána bez přehnaných okázalostí, pompézností, mediálního humbuku a nežádoucí popularity, a přesto jsou lidmi vždy respektovány a jako takové lidsky uctívány. U některých zainteresovaných politiků a představitelů romské komunity je bohužel snaha z tábora v Letech vytřískat nejen populistický kapitál, ale s cílem využití současné vlny prosazování lidských práv tábor prezentovat jako primární symbol lidského utrpení, symbol obětí jako důsledku holocaustu a genocidy, páchaných na cikánském (dnes romském) etniku v době II. světové války.

Tato snaha je neférová, neřku-li nečestná, neboť tábor v Letech nebyl místem tisíce obětí nacistické zvůle, nebyl tím místem, které se veřejnosti prezentuje jako klasický koncentrák jen proto, aby se cikánským obětem v tomto táboře dodalo více vážnosti a citového zabarvení. Najdeme-li odvahu nalít si čistého vína a říkat pravdu (ta ochota bohužel není), pak mluvme o tom, že oběti, záměrně přisuzované táboru v Letech, neodpovídají skutečnostem, nejsou důsledkem holocaustu ani genocidy, jak se často úmyslně a lživě o táboře v Letech často tvrdí, ale jak výše zmíněno, oběťmi se stali lidé v důsledku onemocnění tyfem, které se nedařilo léčit, případně fyzického vyčerpání v důsledku těžké a náročné práce. Navíc v táboře v Letech také nebyl zabit či jinak připraven o život jediný v táboře internovaný člověk.

Je třeba si také uvědomit, že koncentrace osob cikánského původu (ale nejen jich, v táboře byli internováni i necikánští občané, Židé aj.) nebylo zcela bezúčelné. Pravdou je, že šlo o nedobrovolné omezení osobní svobody lidí, svým způsobem o vězení, kteří se svým způsobem života protivili válečné atmosféře a režimu té doby. Namlouvat si, že cikánští občané internovaní v táboře tam byli neodůvodněně, by nebylo pravdivé, protože je všeobecně známo, jaký způsob života cikánské etnikum vedlo. Jiná věc je jejich následná nelidská, hrůzná a bestiální likvidace v německých koncentračních táborech, ve kterých se stali oběťmi nejen cikánští občané, ale statisíce dalších obětí pro fašistické Německo rasově nežádoucích osob včetně dětí, žen a starých lidí. To se týká i lidí, internovaných v táboře v Letech, kteří z něj byli transportováni do koncentračního tábora v Osvětimi, kde našli smrt. To je však jiná historie osudu lidí, internovaných v táboře v Letech.

Jisté je, že řada lidskoprávních, romských neziskovek a iniciativ, ale také některých přecitlivělých politiků bude vyvíjet tlak a požadovat, aby byl v Letech vybudován impozantní pomník, který nebude jak co do výše investičních nákladů, tak do významu tábora a jeho obětí adekvátně úměrný. Nezáleží ani tak na impozantnosti pomníku, jako spíše na samotné pietě, která by měla být se všemi poctami politickými představiteli a občanskou veřejností obětem věnována.

Tímto v žádném případě nechci snižovat úctu k obětem z tábora v Letech, ale faktem zůstává, že v Letech nebyli internováni jednom cikánští občané, ale i občané jiných ras, resp. národností. Pokud by v Letech v místě vepřína by měl být vybudován památník, pak nikoli výlučně obětem cikánských občanů, ale památník obětem jako takovým, a už vůbec ne jako památník romského holocaustu, neboť nic takového nebylo nikdy prokázáno. Bylo by nespravedlivé, nečestné a neetické, pokud by byly upřednostňovány oběti cikánského etnika před oběťmi ostatními, protože v táboře měli všichni stejné podmínky, a že oběti jako takové nebyly oběťmi holocaustu nebo genocidy. To, že část internovaných byla transportována do Osvětimi, nezakládá důvod pro tvrzení, že se stali, notabene jen cikáni, dnes Romové, oběťmi tábora v Letech. Nejbližší dny či měsíce ukážou, jak se k této problematice příslušná místa postaví.