Tentokráte hodně uletěli, neboť námitky prezidenta republiky byly závažné a zcela věcné. Co je to za zákonodárce, které věcný problém nezajímá, ale výhradně a ve všech případech soutěží jak vždy přehlasovat veto prezidenta?

K tomu pro ujasnění dodávám. Zákon byl po mnoha diskusích i připomínkách neustále odkládán. Není kvalitní, omezuje podnikání a přispívá k další korupci. Vyjma celé řady dalších ustanovení dává možnost vyhlásit obcím imisní zóny, do kterých nebudou smět vjíždět motorová vozidla s horšími parametry vypouštěných výfukových plynů. Za zcela normálního počasí bude záležet na možnostech měst a obcí, zda vůbec mohou vymezit objízdné trasy a zákon využít. V kladném případě dojde vlivem provětrávání a doslova rozfoukání vznikajících škodlivin ke zlepšení ovzduší ve vymezených zónách.

Zcela jiná situace nastává v období prachových smogových situaci v Moravskoslezském kraji a někdy v severních Čechách. Zde novela přestává mít věcný zákonodárný smysl a občanům Ostravska rozhodně nepomůže.

Vláda, ministr životního prostředí i krajské orgány budou vždy postaveny před tíživou situaci, jak ovzduší zlepšit. Hlavním viníkem vzniku smogových situací v našich podmínkách, jsou nepříznivé meteorologické rozptylové podmínky, kdy nedochází k provětrávání oblasti. Nastává definovatelný stav bezvětří. Vytvoří se jakási uzavřená „deka", která nepropustí ven vypouštěné škodliviny. V tomto případě nepomohou žádné zákazy vjezdů motorových vozidel. Vypouštěné škodliviny zůstávají stále pod inverzní vrstvou. Účinnost následných opatření ke zlepšení ovzduší podle testů v  Praze i v Německu je velmi malá. Ekologické zóny bez aut, které v minulých letech zavedlo v centrech velkých měst Německo, nefungují. Podle německého ústředního autoklubu to dokládají měření znečištění prachovými částicemi ve městech jako Berlín, Mnichov nebo Stuttgart. Opatrně hodnotí účinnost zón podle listu Welt i Spolkový úřad pro životní prostředí. Vymezení ekologických zón ve městech vidí jako nefunkční opatření.

V našich podmínkách, vzhledem k celé organizaci, vyznačování objezdových tras, účastí policie a vznikajících ekonomických nákladech, je zákon velmi problematický.

Na vzniku prašného smogu se podílí mikroskopické částice nazývané PM 2,5. Jejich měřením, dle jedné ze směrnic EU, je zatím vybaveno jen málo měřících stanic. V případě vyhlášení smogové situace by musel nastat zákonný nebo vládní příkaz okamžitého uzavření všech průmyslových podniků, zákaz vytápění v domácnostech a zastavení veškeré automobilové dopravy. Prakticky je to neproveditelné. Například na Ostravsku hutní a energetické podniky nelze okamžitě zastavit, občané v lokálních topeništích nelze ze zákona na ochranu zdraví nechat umrznout, musí být zajištěn minimální provoz aut pro zdravotnictví a zásobování. I v tomto případě by však narůstaly koncentrace škodlivin v ovzduší, jejich náběh by však byl pomalejší.

Za mnohem perspektivnější tedy považuji cestu zaměřit se, místo na předkládání stále nových a málo domyšlených novel, na technologie, které by tyto převážně malé mikronové částice prachu důsledně zachycovaly a smogové epizody eliminovaly. Skutečně jde o řešení obtížné a nákladné. Prachové částice jsou problémem i v jiných zemích Evropské unie. Jiné cesty však do budoucna není. Rušení nebo přemístění průmyslových a energetických závodů z ČR do rozvojových zemí nepovažuji z ekonomických důvodů a významných dopadů na státní rozpočet za reálné.

RNDr. Jiří Hanzlíček, bývalý poradce ministrů průmyslu a obchodu.

Kam dál:

• Klaus si povzdechl: Nečas mě překvapuje
  
• Klaus: Kriminál kvůli globálnímu oteplování. To už není legrace