V současné době je aktuální otázka, jak zvýšit  neutěšené  příjmové části státního rozpočtu. Zde je jediná možnost, nastoupit velice náročnou cestu, alespoň částečné obnovy, alespoň některé hurá systémem rušené průmyslové výroby, chybnou politikou všech  vlád. Vedle odvodů od nových obnovených výrob a technologií se zde uplatní jednoduchá ekonomická rovnice. S možností nových pracovních příležitostí, snížíme vysokou nezaměstnanost  a upraví se tím nedostatečný  příjem státního rozpočtu. Veškeré vládní úsporné škrty rozhodně příjmy nezvýší, ale   opětovně sníží ekonomický růst. Zpětný odkup vybraných podniků od zahraničních podnikatelů není reálný, neboť máme prázdnou kapsu. Většině občanů proto byly zmrazeny příjmy, polepší si  absurdně pouze soudci i chybující zákonodárci.

Zánik strojírenství, skláren, obuvnického odvětví, textilek, chemické výroby, devastace zemědělství i potravinářství  nepřineslo nic užitečného.

U dosud zbylé části průmyslových podniků dochází i přes mnohá vládní prohlášení a sliby k nepopíratelnému potlačování podnikatelské konkurenceschopnosti oproti ostatním zemím Evropské unie. Jednou z příčin, kterou nechce nikdo vidět  je našimi zákonodárci – právnickými amatéry, nesmírně chaotická, nesrozumitelná a byrokraticky nejasná legislativa. Názorným případem je zákon na podporu obnovitelných zdrojů  s dopady na občany a opět průmysl a přihrává tak na jednu z nejvyšších cen elektřiny po dobu 20 let. Podle technických předpokladů  mohou  dva nové bloky Temelína  dodávat zhruba trojnásobek elektřiny, než kterou dnes vyrobí obnovitelné zdroje. V současné době je u oproti lépe uvažujícím zemím Evropské unie  u nás již řadu let uplatněna zbytečně drastická ekologická daň z elektřiny, uhlí a plynu.

Další tragedií ČR byla privatizace pro stát prioritních odvětví do rukou nadnárodních společností. Například nedomyšlený rozprodej těžařského průmyslu přináší  především zvyšování cen uhlí promítající se do všech komodit výroby energií. K tomu přispívá i politické omezování těžby uhlí. Dobře na tom není ani petrochemický průmysl diktující ceny. Chybnou zemědělskou politikou  jsou zcela zbytečné, skoro 50 procentní dovozy, mnohdy nekvalitních potravin, které jsme schopni si sami vyrobit. Výsledkem rozprodeje telekomunikací jsou uplatněny, oproti západním sousedům, nenormálně vysoké ceny telefonních hovorů, zaviněné důmyslným zahraničním obcházením našeho špatného telekomunikačního zákona. Trvalý rozklad zdravotnictví přináší neustálé zdražování léků, pokračující finanční spoluúčast pacientů a nesmyslné poplatky. Rovněž vysoké a neustálé zvyšování cen vodného a stočného  rázně omezuje  hygienické, uživatelské i zahrádkářské potřeby občanů a výroby průmyslových odvětví. Tak je možné dlouze pokračovat, že se to ani na stránku nevejde.

Proti všem drastickým opatřením je občan zcela bezmocný. Postupně se u nás zvyšuje procentní hranice chudoby. Logicky se to  projevuje i v pokračujícím kolapsu průmyslu, snížení exportu, dalším navýšením nezaměstnanosti a poklesem příjmu do státního rozpočtu.

Není třeba připomínat, že platy i důchody  oproti Německu i Rakousku jsou  tři až čtyřikrát nižší  při srovnatelných cenách základních  potravinových a dalších potřeb. Je prosto  zcela nepochopitelná, statistickým úřadem asi úmyslně klamavě uváděná inflace pod  tři procenta.

RNDr. Jiří Hanzlíček, exporadce ministrů průmyslu