Především zde došlo   ke  snížení státní podpory  na výrobu elektřiny z biometanu z původních  4 120 korun  za MW hodinu  na 1 700 korun za megawatthodinu. Čertovské kopyto je však v tom, že uvedená výše  1 700 korun i vzhledem k nárokům zemědělské výroby je příliš vysoká. Tak zvané obnovitelné zdroje nejsou zatím bez dotací životaschopné, přičemž  dotace zaplatí výhradně občané a kolabující průmysl. Neměla by   proto vláda, zabývající se řadou hloupostí, vážně zapřemýšlet,  jak ve zpackaném zákoně podporu těchto zatím ekonomicky i ekologicky nevýhodných  zdrojů  legislativně výrazně omezit?

K tomu podotýkám, že pří současné vyšponované  dotační politice pro všechny možné podporované zdroje energie bychom vynaložili v roce 2020 navíc celkem zhruba 65 miliard Kč. Novou poslaneckou úpravou schváleného zákona by se tato částka mohla alespoň snížit v roce 2020 o 20 miliard. Přes to zbývající objem kolem 45 miliard korun představuje neuvěřitelnou zátěž, kterou budou muset všichni ve svých fakturách zaplatit. Je to vůbec reálné?  .

Prezident republiky zaslal k tomuto zákonu několik závažných připomínek,  které však poslanci nevzali ke své škodě vůbec na vědomí.  Skutečnost je dnes taková, že dříve schválené zákony,  vedle podpory solární energie, větrníků a biomasy se nám všem již nyní vymstily. K tomu připomínám, že v případě prohraných arbitráží k následně sníženým podporám u převážně „rozhněvaných“ zahraničních investorů fotovoltaiky,  se mohou   ceny elektřiny opět rapidně zvýšit. Přesto se i nadále rozšiřuje okruh podporovaných zdrojů energie o biometan. Uvedený zdroj energie není již možné výrazně dotovat. Ekonomická podpora všech i diskutabilních zdrojů dosáhla neúnosně vysokého stupně. Nepřináší státu úspory a úměrnou výrobu potřebné energie, ale pouze  nové náklady pro veřejné rozpočty a zvyšování cen energií.

Právě neustále zvyšování cen elektřiny, plynu, vedle  nárůstu cen vody, odvozu odpadu a dalších komodit   značně  zajímá v současných úsporných opatřeních občany. Neměli by však pouze laxně a odevzdaně přihlížet. Od podpory tak zvaných obnovitelných zdrojů začíná řada států přes neustálou zaslepenost zelených v orgánech Evropské unie ustupovat.  V konkrétním případě nárůst cen elektřiny a jejich i neúměrné výše závisí na řadě faktorů, které nelze v současné době odborně odhadnout. Tím méně pak předpoklad jejich skutečné dopadů  nelze  očekávat od dočasně zvolených poslanců. 

 RNDr. Jiří Hanzlíček, bývalý poradce ministrů průmyslu