Moc se to ale mnohým nedaří, a události posledních měsíců především kolem obou voleb dokazují, jak je to složité a jak lidé, kteří se prezentují coby představitelé inteligence, ztrácejí glanc, když jenom hovoří a hovoří, nevidouce si přitom do úst.

K těm prvním spolehlivě patří i herec a divadelní ředitel Jan Hrušínský, občasný glosátor politické a společenské scény. Stačilo málo, to když ho Parlamentní listy v mé poznámce o přežívající hysterii (= psychický stav s charakteristickou výraznou a nestabilní emotivitou, se sklonem k primitivním reakcím, pocitem životního neuspokojení) některých umělců, kteří se chystají po nevyhovujícím výsledku prezidentských voleb emigrovat (příspěvek Strach a zmar kulturní scény v rubrice Názory a petice) zmínily v parafrázi na Haškova Švejka („Tak nám zabili Drahoše, paní Kornová!“ otráveně zamejloval Jan Hrušínský kolegyni…), a hned bylo zle, vyhrožování soudem a žalování spřízněným médiím. Nejdřív mu na špek ochotně skočil Šafrův server forum24, naposledy se ho zastal – milí občané napněte uši – Life-Style Magazin Luxury Prague Life, neboli čtení o přepychovém životě nikoli nás, milých občanů.

Nic proti tomu, co kdo kdy navypráví komu nebo do čeho, máme svobodu projevu. Chce to však znát mantinely, a tady zmíněný JH ujel: „Dokonce nějaké pitomé Parlamentní listy napsaly, že jsem mejloval paní Kornové, že musíme emigrovat!“ Je smutné, když divadelní principál, uvádějící mnohé žertovné kusy, nerozumí žertu, a tím pádem není schopný v žertu na nadsázku zareagovat. ´Nějaké pitomé Parlamentní listy…´ A tedy přesně kdo? Redakce, která nejrůznější pitomé názory zprostředkovává a bez jakýchkoli censurních zásahů zveřejňuje? Její pitomí členové, kteří kladou pravděpodobně pitomé otázky zřejmě pitomým respondentům počínaje ministry přes senátory, poslance, ekonomy, finančníky, odborníky z nejrůznějších odvětví, kteří na ně neobyčejně pitomě odpovídají, až po nás obyčejné čtenáře pitomce, kteří si – tak jako JH – osobují právo vyjádřit se zřejmě pitomě po svém ke společenské situaci? Označení ´pitomost´ se z pusy vypustí snadno. To by ale bylo křiku přes celou Jezerku, kdyby někdo ze zklamaných diváků veřejně ohodnotil představení tamní Hrušínského divadelní společnosti jako pitomost. Panu řediteli by to ovšem bylo jasné: „Vždyť ti pitomci umění nerozumí…“

Z mediální sféry dostává neustále značný prostor (a to i citacemi v PL, pane JH) politolog a politický komentátor a agitátor Jiří Pehe, ředitel soukromé New York University v Praze, jehož články či televizní vystoupení se ´těší´ takové pozornosti, až ho to inspirovalo k tomuto podobně uraženému vyjádření: „Ve stoce české ‚žurnalistiky‘ a národnické propagandy zvané Parlamentní listy zazněla i řada dalších ‚výživných‘ komentářů na moji adresu ve stylu ‚zaprodanec a ztroskotanec‘. Následovala vlna nenávistných mailů od čtenářů, kteří mě vybízejí, ať někam táhnu, ať s celou Kavárnou už konečně zmlknu, atd. Ještě chybějí petice pracovních kolektivů z celé naší vlasti.“

Přehlédněme, že slovo ´národnický´ nezná ani Slovník spisovné češtiny, ani wikipedie. Pomineme-li navíc zcela zásadní rozdíl, že petice pracovních kolektivů byly svého času odborářsky a tedy nátlakově masově organizované, zatímco dnešní reakce jednotlivců na páně ředitelovy názory jsou ryze spontánní, stojí za zmínku především hodnotící výraz ´stoka´. Byť bezesporu vzdělaný, zná pan Pehe zřejmě jenom jediný význam tohoto nikoli cizího termínu, a to stoka kanalizační. Podle něj jsou tedy Parlamentní listy automaticky proudem špíny, zápachu ba přímo sraček, plynoucích z úst všech těch, kteří byli připomenuti výše (včetně JP), jejichž – znovu zdůrazňuji necensurované – názory se ´stékají´ na stránkách PL.

Kdyby pan ředitel njújorkské university vládl bohatstvím českého jazyka, věděl by, že stoka všeobecně vyjadřuje to, kde se něco stéká, tedy jí může být i strouha podél silnice, obyčejný kanálek na odvádění dešťové vody či speciální kanál na plavení dřeva. Kdyby navíc znal českou historii věděl by, že mistrovskou technickou památkou této republiky je slavný umělý kanál Zlatá stoka ze 16. století, napájející v Třeboňské pánvi celou tamější rybniční soustavu, jehož název se navíc ujal – jaká nevhodná příležitost k rozšíření vědomostí – už za vlády Schwarzenbergů. Ale je mi jasné, že problémy českého rybnikářství se jeho americká univerzita pravděpodobně nezabývá.

Takže závěrem pro připomenutí a poučení nabízím už jenom tuto lidovou moudrost: ´Co jednou z huby vypustíš, už tam ani párem volů nevrátíš´. A na to pozor…