Tajemství hlavního pražského piráta

„To ani za komunistů nebylo, i ti se od nás nechali dobrovolně zvolit. A my teď máme v Praze primátora samozvaného tak, jak bývali na pirátských korábech jejich kapitáni. Takoví si totiž vždycky dělali, co je napadlo, a když se jim někdo příčil, hned tasili, na ráhno věšeli.“ Poslouchali jsme jejímu rozhořčení všichni kolem, byly to zajímavé myšlenky, dáma byla zjevně zaujatá. „Naparuje se tady, jako ti jeho předchůdci v Karibiku,“ vybavila si události dle shlédnutí posledního ryze uměleckého filmu. „V Port Royal na Jamajce, královském přístavu,“ upřesnil soused sice ne tak pamatující, zato sečtělý. „Praha je přece taky královské město i s přístavem, proč by teda pirát nemohl škodit i tady…“ rozšířil kdosi debatu, zatímco pokladna se již přiblížila na dohled.

„Jak je daleko z Jamajky na Tchaj-wan…“ zadumal se mladík, jenž evidentně cosi věděl o světových ostrovech, zatímco někteří jiní vedle stojící souvislost nechápali. „Skoro jako z Jamajky na Čínu pevninskou, ale ta našemu pirátovi evidentně nevoní, on létá jenom na ostrov,“ dodal kdosi, zatímco jsme zase pár kroků postoupili. „A jestlipak víte,“ uzavřel již těsně před kasou diskusi muž s bradkou, „proč tenhle magistrátní exot skončil ausgerechnet u pirátů?“ Nevěděl nikdo. „Protože měl u nich protekci, anžto hřib má přece taky jenom jednu nohu!“ rozchechtal se upřímně nad svým odhalením vousáč a na završení diskuse, která byla plodná, vynesl před pokladní nejvyšší kartu, svou kreditní.

Problém strupatosti nejedné zádele

Uklízečka našeho domu je lidově řečeno pěkná držka s názory tak veřejnoprávně vyváženými, že by se i děvčata z redakce kavčí televizní publicistiky mohla lecčemus přiučit. Tuhle po ránu mě ještě ve výtahu rozčilená zpovídala, jestli jsem taky četl toho Staňka. Exministra kultury, mínil jsem upřesnit, čímž zjistila, že nečetl. „Ne, nějakej chytrák co taky do všeho jenom remcá. Víte, co ten ohon napsal na facebůk o našem panu prezidentovi? Považte: prej má strupatou prdel!“