Nevím, proč je kolem toho všeho tolik vzruchu, dokonce soud. Ministerský předseda zase něco nepříliš domyšleného vypustil z úst, a ze zaplněných náměstí na to hned uraženě reagovala osamocená osoba. Divné: na jedné straně vnímáme obavy pedagogů, sociologů a jiných blogů ze zvyšujícího se počtu mamánků, kteří se nechají rodiči nejen živit, ale i vydržovat, kteří sice mají vytříbený apetit na matčinu kuchyni, ale už žádnou chuť pracovat, natož třeba narukovat. V takovém případě je naopak pro společnost povzbuzující, že mnozí tito mladí v nebývalém počtu vyrážejí - když už se jim nedaří trefit do nějaké fabriky, skladu, studovny, na pole či jinam - alespoň na náměstí a pláně. Buďme za to celospolečensky rádi, že jsou i tací, kteří (když už ne do stálé práce) účastní se alespoň podobných jednorázových brigád. Vždyť i my jsme v jejich věku vyjížděli – rovněž za neadekvátní odměnu - na brambory či chmel.

Na druhé straně je poněkud zarážející, že takto napaden až osočen („Berete za to!“) se zřejmě z nepřehledných davů demonstrujících dotčeně cítil osamocený jedinec, že nebyla zorganizovaná celonárodně prosluněná kampaň, jež by před budovou soudu pro Prahu-západ v Praze 1 skandovala cosi o prohnilé justici a žádala vydání nepřítomného provinilce ulici.

Anebo že by to bylo právě proto, že se ti všichni ostatní ani náhodou necítí být v hloubi duše uraženi? Vždyť co je sakra špatného na lidské přirozenosti vzít si za projevenou osobní angažovanost, hraničící s občanskou statečností, nějaký šesták? Vždyť oni přece do účasti na manifestacích vkládají svůj čas jak tvorbou nápaditých transparentů, tak samotnou účastí, ba i jízdenku si rádi pořídí za vlastní, za své (alespoň myslím) si kupují červené karty, trenýrky téže barvy a hromady nejrůznějších namnožených hesel vyjadřujících jejich sny, představy a požadavky. Je potom ovšem trapné, když jim pitomé dvě zasloužené stovky závidí kdejaký miliardář, za tohle bych ho fakt hnal k soudu i já.

Leč poté se nabízí ještě jedno vysvětlení, důvod proč se k tomuto drobnému finančnímu zdroji nepřiznat, zatajit ho: obavy z povinnosti zaplatit daň z příjmu. Ze zaslouženého vystátého, vytleskaného, vykřičeného, vydemonstrovaného byť jen dvoukila čistá ruka, protože co je doma, to se počítá.

Nuže dost legrace, teď zase chvíli vážně. Tím jedincem, jediným odvážným z masy demonstrujících, jež hnal svou věc až k soudu, ba až ke slavnému vítězství (ti od Domažlic si takové od věků považují), je jistá paní Jana Filipová, jíž soud přiznal nárok na omluvu Andreje Babiše za výroky urážlivé a dehonestující (soudkyně Kačerová, neznajíc zřejmě význam slov, je dokonce označila za ´nepravdivou kritiku´!) o údajně placených účastnících loňských protivládních demonstrací. Informace jak to vše bylo, jsem – abych nebyl očerněn, že si vymýšlím - čerpal z tradičního zřídla průzračných pravd, u pramene označeného orientační tabulkou Forum24, a též z rozhovorů pro ČT24 a irozhlas.

Dalo se z toho leccos poučného i zábavného vyčíst. Třeba to, že zmíněná dáma, jež provozuje koloniál na malém městě, se podáním žaloby projevila jako ´obdivuhodně odvážná žena´ (ocenil Tomáš Klus), jelikož jí hrozilo nebezpečí, protože ´premiérův aparát už v minulosti zjevně zneužil svou moc vůči podnikatelům´. (Není to snad minimálně šíření poplašné zprávy?). Je však též i poněkud vztahovačná: když prý Andrej Babiš označil všechny demonstranty za zaplacené, myslel tím automaticky i ji. Podaná žaloba na cti utrhání se přitom týkala jenom loňských protivládních demonstrací, o letošních, včetně čtvrtmiliónové Letné, ani slovo. Proč? Že by za tolik účastníků už ruku do ohně dát nemohla? Prý Babiš svými výroky zasáhl do jejích práv, tím pádem ovšem i do toho obecně platného brát za odvedenou činnost odměnu.

„Jsem bytostně přesvědčená o tom, že nikdo zaplacený tam nebyl. Už z logiky věci: kdo by to platil?“ prohlásila poněkud v rozporu nejen s logikou, ale i realitou, tedy existencí nejrůznějších nekontrolovatelných finančních zdrojů. „Skutečně to dělám všechno nezištně, nebereme za to žádné peníze,“ prohlásila u soudu suverénně i za všechny ostatní kdekoli a za cokoli demonstrující. Že té její nezištnosti veřejnost až tak nevěří, přiznala pro irozhlas sama: „Ta dehonestace ve veřejném prostoru je skutečně obrovská.“ Kolik názorů se skrývá za nekonkrétním výrazem ´obrovská´ - že by taky pár desítek tisíc jako na náměstí? „Těžko se lež, která se zakořenila díky panu premiérovi, vyvrací,“ doplnila. Jak ví, že jeho soukromý názor byla jednoznačně lež, nekoleduje si sama o obvinění?

Občanská iniciativa si bezesporu říká o všeobecné ocenění, a plzeňská rodačka paní Filipová občansky iniciativní je. Jak to všechno vzniklo? První popud nastal během poslední kampaně prezidentských voleb, když ji kamarádka, prý klasický seniorský přeposílač dezinformačních e-mailů (!), napsala, že Drahoš je iluminát. Když zjistila, jak jsou tyto zprávy propracované (aniž uvedla, jak a čím jsou nepravdivé, aniž se zastala ilumináta…) a kolik jich koluje, zapojila se do prezidentské kampaně pro p. Drahoše.

Od té doby pravidelně a často zavírá svůj koloniál v Kolovči a odjíždí se občansky zviditelnit do nedalekých Domažlic i vzdálenější Plzně. “Na demonstracích, které organizuji, lidi nabádám k tomu, aby se aktivně zapojovali do politiky – ať už tím, že začnou kontrolovat jednotlivé politiky, takzvaně na ně šlapat,“ konkretizuje své nabádání. (Při této příležitosti se hodí vtipně připomenout, že v jejím městysi se v tamním Divotvorném mlýně tradičně koná lidová taškařice ´Přemílání starých bab na mladá děvčata´. V tomhle kdyby projevila iniciativu, v celostátním přemílání služebně zestárlých politiků na mladé, perspektivní…)

Místo toho letos v dubnu nechyběla ani u vchodu do sněmovny, když řídký dav za přítomnosti minimálně dvou služebně i mentálně zestárlých politiků, žádal po poslancích vyslovit nedůvěru nenáviděnému premiérovi. „V květnu a červnu jsem organizovala spoustu demonstrací v Domažlicích v reakci na zprávy o chystaném jmenování paní Benešové ministryní spravedlnosti.“ Čímpak asi to jmenování objektivně zpochybnila? „Když jsem k nám do Kolovče pozvala předsedou STAN Rakušana, přišlo tam nanejvýš patnáct jeho příznivců, a ty, kdo s ním nesympatizují, bylo slyšet víc.“ Zamyslela se proč? Asi ne, když do STANu sama vstoupila. Přitom zřejmě nemá o spoluobčanech valné mínění: „Potkávám mnoho lidí, kteří prý mají svých starostí dost. Často jsou ale jen pohodlní a politiku aktivně nesledují, jsou spokojení s tím svým Barrandovem. Ti lidé jsou zblblí. Předpokládají, že cokoli zaslechnou v televizi, je pravda.“

O vypětí, jakým Jana Filipová při ještě neskončeném soudním sporu prošla, svědčily i slzy štěstí, jimž se neubránila při čtení rozsudku, neboť soudní výrok považuje za vítězství tisíců lidí, kteří chodí demonstrovat. „Jsem strašně ráda, že to takto dopadlo. A doufám, že si politici budou dávat pozor na to, co říkají, protože jejich slova berou lidé na daleko větší váhu než u běžných lidí. Konečně se snad politici odnaučí lhát. Nemůžou říkat do televize to, co není pravda,“ uvedla rozhodně. Svatá pravda, v tomhle stojím za ní, pokud to tedy vyslovila na adresu politiků všech…

Byla jediná, jež z přeplněných náměstí a plání zvedla prapor vzdoru. „Odvaha ani hrdinství, jak známo, nevychází z absence strachu, ale z jeho překonání. A přesně to Jana Filipová udělala, a to vše kvůli obraně cti své i desetitisíců druhých“ ocenilo Forum24. Její úspěch tak zaslouženě patří i dalším desetitisícům, protože bojovala za všechny.

Není ovšem první Janou historie odhodlaně stojící v čele davů. Ta středověká, jež s mečem v ruce bojovala v čele desetitisíců Francouzů proti anglickým zachvatitelům, svůj život jako kacířka v procesu prohrála.

Naše Jeanne d´Koloveč tak slavná natož blahořečená nebude. Ta u soudu sice zvítězila, ale to historicky nevydá ani na těch patnáct minut slávy…

Jiří Macků