Konkurence je totiž tvrdá, navíc v průběhu času podléhající nelítostnému politickému kádrování: neviditelní Ježíšci (jeden přece všechno oběhat nestihne), svatí Mikulášové s berlou a doprovodem, různě na hranici vkusu vytunění dědové Mrázové (Sněhurky včetně) či Santa Klausové (starší i mladší) ze zámořského dovozu, tedy pokud se jim podaří přelézt ten jejich plot.

Ne, neměl to žádný z nich lehké. Třeba takový Mikuláš v letech budování socialismu, do něhož se žádný svatý oficiálně programově nevešel. Ježíšek (že by nemanželský synek Ježíše Krista?) na tom byl ještě hůř: pryč s biblí, máme tady Ponaučení z krizového vývoje. Naštěstí oba připomenuté nevhodné šmahem dokázal, na základě rozhodnutí strany a vlády, nahradit ze Sibiře pravidelně importovaný Děda Mráz, i on údajně člen KSSS(b). Než však stačil – stalo se přesně před třiceti lety - v prosinci se sobím spřežením dorazit, odepsal ho Listopad. V návalu nezřízené vděčnosti k čemukoli západním směrem Dědu Mráze vytěsnil (to říkají fotbaloví komentátoři, když se brankáři podaří vyrazit míč) Santa Klaus, ale i v jeho případě přišlo s nástupem bezohledného neštědrého kapitalismu vystřízlivění. A tak se nám zase vrátili osvědčení Ježíšci i Mikulášové, ten laskavý i ten druhý, jenž všem, kdo se k němu nemodlí, demokraticky nic nedaruje.

Vrátili se, ne však všude. Třeba radnice Prahy 8 sice jeho příchod avizovala, ale nakonec ho stejně, jako za komunistů, zcensurovala. To když připravila v Ládví vánoční trh s nadílkou a lavičky včas polepila slibem nejmenším, že se „dostaví i živý čert, anděl a čert“. A Mikuláš, radničními pány zřejmě znovu neprokádrovaný, nikde…

Nu, bylo by to na pousmání, ale není. To když si představíme, že na libeňské radnici, místními nazývané Bílý dům, uprostřed výkvětu osmičkové politické elity, sedí v teple nějaký slušně placený člen nějaké nejmenované strany, jenž nezvládne sepsat bez chyb ani zásadní sdělení všeho všudy o pouhých třech slovech…