Nezbývá než si s Karlem Hálou zazpívat „A jenom vzpomínky nám zůstanou, navždycky zůstanou“. Mnohdy již pěkně staré, jako třeba ty co nevidět sedmdesátileté atletické na čtyři olympijská zlata budoucích manželů Zátopkových, nebo ta ještě o další půlstoletí starší a definitivně prachem zapadaná, jako třeba, věřte-nevěřte, fotbalový výsledek Slavia Praha - Bayern Mnichov 13:0 z léta 1906.

Pět setkání s nezapomenutelným Emilem
Pro čs. sportovce, natož lehkého atleta, nemůže být větší a zářivější vzor, než byl tento čtyřnásobný olympijský vítěz, trojnásobný mistr Evropy a držitel třinácti rekordů světových a tří olympijských. Velikán vytrvaleckých tratí, jehož ´zlatý olympijský trojboj´ z Helsinek 1952 už zřejmě sotvakdo překoná.

Setkal jsem se s ním pětkrát, třikrát z toho však jenom symbolicky. Poprvé když v Helsinkách všem utekl, po pěti i deseti kilometrech, rovněž ve svém premiérovém maratonu. Poslouchali jsme vzrušeni, jak ostatním ´zatápí´, při rozhlasové reportáži, celou dobu od startu až do cíle; kdo by dnes vydržel sedět dvě hodiny a třiadvacet minut jenom s uchem na reproduktoru.

Podruhé to bylo v letech, když téměř čtyřicetiletý končil a já svou skromnou atletickou kariéru právě začínal. Stalo se nejen mně vždy při závodech na legendárním stadiónku, utopeném v lesíku vedle Labe mezi Brandýsem a Starou Boleslaví. Genius loci Houštky, duch místa s neopakovatelnou atmosférou, zapůsobil i na jiné borce. Vždyť na zdejší škvárové dráze bylo překonáno dvaatřicet světových rekordů. Zátopek z toho rovnou čtvrtinu, mj. jako první pokořil hranici jedné hodiny v běhu na dvacet kilometrů, tedy rovných padesát oválů. (A také osobní rekordy se zde doslova jenom sypaly, já k nim přispěl svou první stovkou pod jedenáct sekund.)

Uplynulo sotva deset let a překulil se neblahý 21. srpen. Tehdy jsem se setkal s Emilem naživo poprvé. V redakci Stadiónu našeho nakladatelství Olympia v Klimentské ulici, kam často na kus řeči přicházely české sportovní legendy jako Bican, Vytlačil či Zátopkovi. Tehdy se v nervózní atmosféře aktuálně řešila módní kreace světového šampióna, jenž se tolikrát, a někdy i bohužel, nadchl a nechal získat pro nějakou akci. Tentokrát pro dobrou, souhlasil, nepoznán, že opakovaně vyběhne do pražských ulic kolportovat balík ilegálního Čs. sportu; kvůli anonymitě to vyhrálo otahané sako, klobouk, brýle a vikslajvantová brašna.