To, že v politické straně lidé nemají identické názory, musí být každému jasné. Najít v jedné politické straně dva lidi totožně smýšlející, je podle mé zkušenosti prakticky nemožné. Politika byla, je a bude vždy o hledání kompromisů.

I já jsem si povšiml, že po mém odchodu z funkce předsedy strany v červnu 2010 se ČSSD rozestoupila na dva nesmiřitelné tábory, kde se lidé příliš nelišili svými politickými názory a tyto tábory spolu začaly bojovat. Jako by se přímo těšili na to, že taková situace po pěti letech vynuceného příměří, v době kdy jsem sociální demokracii vedl, nastane. A samozřejmě ta energie, kterou vynakládali k bratrovražedným bojům, jim chyběla pro boje s politickými soupeři. Od té doby také začal sešup volebních preferencí a volebních výsledků. Lidé nemají nijak zvlášť v oblibě rozhádané strany.

I já jsem občas zažil situaci, kdy se někdo ze straníků do mě s chutí pustil (specialistou na to byl např. J. Foldyna) a pak jsem měl dvě možnosti, také ho pres média napadnout a vrátit mu to anebo mlčet. Často jsem se rozhodl pro to druhé, protože případná polemika by dostala v médiích, vesměs nepřátelských vůči ČSSD, velký prostor. A to jsem nechtěl. Dnes spolu přátelé z ČSSD běžně polemizují nikoli na stranické půdě, ale přes média. Jako by to bylo to nejmoudřejší, co můžou v nastalé, pro stranu kritické situaci, udělat. Již před nedávnými volbami bylo například na Plzeňsku zpochybňováno vládní angažmá ČSSD. Nevšiml jsem si, že by ČSSD v Plzni měla volební výsledek lepší než jinde. Prostě hádky by měly přestat. Samozřejmě, že vedení strany, tedy přesněji její předseda, může upevnit svou pozici jen nějakým volebním úspěchem. Ale pokud je strana rozhádaná a v situaci velké ztráty důvěry veřejnosti v ní, nemůže zaznamenat žádný volební úspěch. Jednoduše ho mít nebude a to musí straníci chápat.

Jan Hamáček by měl na schůzi ústředního výboru ČSSD v sobotu předložit plán postupných kroků ke stabilizaci a ke zlepšení politické pozice strany ve společnosti. Měl by straníkům říci, že chce reformy programu, reformy organizace, stranických stanov, odborného zázemí, prostě všeho. A sdělit také, do kdy je chce tyto reformy provést. Všechny kroky je potřeba zvážit a prodiskutovat, ale jakmile se vedení strany dohodne, tak je potřeba plán držet. Představu o rozdělení strany na dvě části ihned zavrhnout, protože součet dvou nul je stejně vždycky jen nula.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele