V zásadě se s ním shoduji jen v jednom. V posledních měsících došlo díky  Trumpovi ke značnému posunu na Blízkém východě, kde, jak zdá se,... "Bohaté arabské země v zálivu dnes jedna po druhé uzavírají smlouvy o spolupráci s Izraelem..." Autor (JM) správně píše, že před čtyřmi lety by to bylo naprosto nemyslitelné. Nyní však došlo k tomuto posunu, který ve svých důsledcích ale také znamená velmi zásadní - a to už Macháček nepíše - změny v izraelské politice ve vztahu k Palestině. Prostě, Izrael mj. nebude moci pokračovat v anexích částí okupovaných arabských území, ale dřív nebo později bude muset dojednat modus vivendi s Palestinci. To je prostě vedlejší produkt smluv, možná nezamýšlený Američany.

Syrskou válku a de facto vytlačení Američanů ze syrských záležitostí přechází Macháček velmi kontroverzním konstatováním, že ..... "Asadovi dal Trump raketovým útokem jasně najevo, že chemické zbraně se používat nebudou". Nevím, jestli to dal Trump raketovým útokem najevo právě Asadovi, který neměl uprostřed svých vojenských vítězství žádný zájem na použití chemických zbraní vůči vlastnímu obyvatelstvu, anebo to byla jen tečka za touto praxí chemických útoků organizovaných jistými zpravodajskými službami? Pokud to bylo to druhé, což je pravděpodobnější, byl takový ohňostroj od Trumpa  záslužný. Macháček se dostává do trapně apologetického postavení ve vztahu k jednomu z nejkontroverznějších rozhodnutí Trumpovy administrativy, když tvrdí, že ..... "Zrušení smlouvy s Iránem bylo správné".

Myslí si to Trump, myslí si to JM, ale nemyslí si to například představitelé spojeneckých západních velmocí Velké Británie (jinak nejvěrnějšího spojence USA), Francie a Německa. Nemluvě ani o jasném odmítnutí tohoto avanturistického kroku dalšími signatáři smlouvy, tedy  Čínou a Ruskem.