Dnešní odhad známé americké investiční banky Morgan Stanley, hovoří o předpokládaném meziročním poklesu HDP Spojených států 5,5%. Existuje ale tolik neznámých, které budou působit na hospodářství USA a jiných zemí, že jsou to spíše odhady hodné haruspiků. V každém případě v USA je již v tuto chvíli šest milionů nezaměstnaných. Tento údaj finanční trhy zatím příliš nezaznamenaly, protože se dostaly do euforie v důsledku náhlého vzrůstu cen ropy. Cena texaské ropy v jednom dni (včera) vzrostla téměř o 25% (!). Došlo k tomu proto, že Saúdská Arábie, jeden z největších exportérů ropy, se rozhodla uspořádat jednání zemí OPEC spolu s dalšími exportéry ropy mimo OPEC, na prvním místě s Ruskem, dále s Kanadou a Mexikem, při němž by bylo dohodnuto snížení těžby ropy.

Tuto pozitivní  informaci, na které čekaly finanční trhy jako květinka toužící  po kapičce rosy, korunoval ještě svým vyjádřením na twitteru prezident D. Trump. Ten sdělil, že je vlastně dohodnuto snížení těžby o 15 milionů barelů. Rusové, kteří chtějí dostat americký ropný průmysl, produkující ropu z břidlic, na kolena, to však zatím nepotvrdili. Naopak, Rusko sdělilo, že upravuje příjmy svého státního rozpočtu na cenu 20 dolarů za jeden barel ropy. Dnešní cena ropy se však pohybuje lehce pod 26 dolary za barel. Trumpovo vyjádření samozřejmě evokuje další otázky. Za jakou dobu má být zmíněné snížení těžby? A bylo vůbec mezi USA, Saúdskou Arábií a Ruskem něco konkrétního dohodnuto? D. Trump také neuvedl, zda těžbu ropy sníží také Spojené státy. Pokud ne, tak s tím určitě nebudou dva další největší producenti ropy – tedy Rusko a Saúdská Arábie – souhlasit. Všem jde hlavně o byznys. Takže, až se věci vyjasní, jak to Trump vlastně myslel, tak může být všechno jinak. Dojde i na tu nepříjemnou informaci o šesti milionech nezaměstnaných. Prostě, finanční trhy mohou od pondělka znovu padat a cena ropy s nimi. Doufejme jen, že to tak nebude.

Na pořad dne se tedy dostává závažná otázka, kdy a jak oživit ekonomiku jednotlivých zemí. Před touto otázkou stojí i Česká republika a její vláda. Už jsem dříve napsal, že nejsnazší cestou k oživení české ekonomiky dlouhodobějšího charakteru, jsou velké  investiční akce. Abych byl přesný, velké investiční akce, které dají práci lidem a současně budou mít velký multiplikační efekt také do budoucna. Mám na mysli v první řadě urychlení výstavby dálniční sítě tak, aby ten základní dálniční skelet republiky byl dokončen nejlépe do dvou až tří let. To si vyžádá částku někde mezi 200 – 300 mld. korun. Rozhýbá to jak stavebnictví, tak do určité míry i průmyslovou výrobu. Na druhém místě je to výstavba komunálních bytových domů. Myslím, že by v příštích letech bylo možné stavět každoročně 10 – 15 tisíc komunálních bytů na základě státem přijatého zákona a financovaných např. tak, jako ve Velké Británii, tedy přes neziskové bytové společnosti s využitím bankovních úvěrů. Tedy s minimálním zapojením státního rozpočtu a v gesci obcí. Pokud jde o výstavbu dálniční sítě, tak ta má přirozený dopad na hospodářství v tom, že dálnice a její blízké okolí  je vlastně přirozeným gravitačním polem dalších investic. Jinak řečeno, okolí dálnic  přitahuje velké, menší i malé investory, ale  dává také práci živnostenskému stavu.

Pokud jde o komunální bytovou výstavbu, její rozvoj může napomoci rozvoji středně velkých regionálních stavebních firem, ale také třeba dřevozpracujícího, sklářského průmyslu, průmyslu stavebních hmot, ale také třeba dopravy atd.. Vláda by také mohla dojednat s bankami a obecně s finančním sektorem, aby podpořil větší měrou nežli dosud všechny podnikatelské aktivity směřující k propojení vědy a výzkumu s výrobou. Za nouzového stavu se ukazuje, že Češi jsou schopni improvizovat i s velmi vyspělými technologiemi.

Je dobře, že vláda prodlužuje nouzový stav a že se premiér smiřuje s tím, že bude zatím „jen“ do 30. 4., což umožní vládě obstarávat potřebné dodávky zdravotnického materiálu a potřeb bez byrokratických průtahů a výběrových řízení. Jinak ovšem  předpokládám, že Ústřednímu krizovému štábu i vládě je nyní jasné, že tento stav,  vlastně karantény celé společnosti, nelze dlouhodoběji udržet. Nejde jen o ohromné ekonomické dopady, ale je to do značné míry zbytečné. Jde o to se soustředit na rizikové skupiny občanů a jejich ochranu. To jsou v prvé řadě senioři nad 65 anebo dokonce nad 70 let s rozsáhlejšího  zdravotními problémy a komplikacemi (jsou ale také  senioři v plné kondici a s vysokou imunitou).Jsou samozřejmě také  lidé se závažnými zdravotními problémy v nižším věku, kteří musí být chráněni. Senioři mohou být chráněni v domovech důchodců. Ti senioři žijící mimo domovy důchodců a mladší lidé, kteří mají vážnější zdravotní problémy a problémy s imunitou, by měli po dobu pandemie omezit vycházení že svého bytu jen na nejnutnější míru. A přicházet do obchodů především ve vymezených časech. Chce to samozřejmě omezit i mezigenerační setkávání v rámci rodin. Na nějakou dobu musí být i nadále  omezeny i větší a velké společenské akce.

Ale hospodářství by se mělo někdy po Velikonocích rozběhnout tak, aby se již v květnu  dostávalo do normálních, běžných parametrů. Pravdu mají ti, kteří říkají, že je potřeba určitá "promořenost" české společnosti koronavirem. Zdá se, že české zdravotnictví zatím zvládá celý problém velmi dobře. Těm, kdo jsou s koronavirem v horším nebo špatném zdravotním stavu, je poskytována velmi dobrá nemocniční péče. Pokud jde o ostatní nemocné, ti jsou stejně potichu v domácím léčení tak, jako v jiných zemích Evropy a jejich léčba zdárně pokračuje.

Tak tedy závěrem. Nemyslím, že je možné současný  stav karantény celé společnosti z mnoha důvodů  udržovat dlouhodoběji. Pokud nevzroste prudce v příštích dnech počet nakažených, vláda by měla přistoupit k liberalizaci pravidel. Umožnit normální fungování obchodů, živností, velkých  výrobních kapacit. A vedle toho soustředit plnou péči státu, zj. zdravotní  na koronavirem ohrožené rizikové skupiny obyvatelstva tak, jak jsem to popsal v tomto článku.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele