Stává se tak čtvrtým ombudsmanem v pořadí v čele tohoto úřadu. Ukazuje se, že prapor odporu proti Křečkovi a jeho zvolení nesly především strany české pravice, včetně Pirátů. A proti Křečkovi vystupoval veřejně také např. senátor za ČSSD J. Dienstbier. Ten vcelku s poměrně trapnou osobní motivací takto řešil své problémy s Křečkem (bývali spolu na jednom stranickém obvodu ČSSD) i s prezidentem Zemanem. Všechno, co pochází od M. Zemana, je podle Dienstbiera, ale také podle poslanců a senátorů české pravice, špatně a musí být tedy špatně i S. Křeček. Do volby zasáhli, zřejmě nechtěně v Křečkův prospěch, chlapci a děvčata z Milionu chvilek pro demokracii. Tento spolek se proti Křečkovi ostře vymezil a pohrozil dokonce svoláním demonstrace, pokud bude zvolen.

Je to pokus o neslýchané zasahování „ulice“ do politiky. A je přitom vcelku jedno, jestli se jedná o nátlakovou akci „Kozelkovych odborářů" z února 1948, požadujících po prezidentu Benešovi okamžité přijetí demise ministrů demokratických stran anebo, zda Milion chvilek odmítá zcela demokraticky a většinou přítomných poslanců zvoleného nového ombudsmana. A je přitom úplně jedno, že dnes „ulici“ představují tzv. "slušní" či "lepší" lidé. Já si o těchto lepších lidech, Romancovech, Honzejcích, Steigerwaldech a vůbec o pražské kavárně, nemyslím, že jsou lepší a slušní. Oni vlastně mají vůči jiným názorům, nežli jsou ty jejich, stejně jednostranné, intolerantní vidění světa, jako mívali před listopadem 1989 komunisté.

Znám Stanislava Křečka dlouhá léta. Má přednosti a nedostatky jako každý. Není pravda, že by se za bývalého režimu, když byl členem socialistické strany, nějakým způsobem zprofanoval. Vždy se snažil být svůj a mít své vlastní názory, jakkoliv to bylo složité v době diktatury. Pro něj jako pro člena a funkcionáře jiné politické strany to opravdu nebylo úplně jednoduché. Po pádu bývalého režimu se Křeček začal zabývat ochranou nájemníků a na tomto pracovním poli dosáhl výborných výsledků, jež se projevily v každé volbě do sněmovny, které se S. Křeček zúčastnil vysokými počty preferenčních hlasů, které dostával. I jeho publikační činnost byla vždy směřována k podpoře obyčejných lidí, slabých a potřebných. Vůbec mě neruší, pokud má na některé věci v práci s menšinami jiné názory nežli já. Tomu se, myslím, říká demokracie. Dovedu s tím žít.

Tak jako si nemyslím, že by práce předchozí ombudsmanky byla vyloženě špatná, jak to dnes vidí významná část těch, kteří od S. Křečka očekávají radikální změnu zaměření práce úřadu ombudsmana.

V každém případě by měly z tohoto úřadu zmizet excesy, kterými byla provázena jeho činnost, např. v podobě nesmyslných zahraničních cest z řad jeho zaměstnanců do států, u nichž se nedá, pokud jde o ochranu občanů, nic naučit.

Konstatuji, že je dobře, když se tradiční česká pravice již vzdala svých myšlenek na zrušení úřadu ombudsmana, který se přes jisté výhrady k němu, jež může každý mít, osvědčil. Vždy jsem se domníval, že je dobré mít zde instanci, ke které se občané v problémech mohou obrátit. Připomínám, jak se zřízení tohoto úřadu bránil kdysi někdejší předseda ODS V. Klaus a celá jeho strana. Dnes je ODS zaplať pán Bůh názorově v této věci někde jinde, možná díky účinkování někdejšího ombudsmana Varvařovského, který byl před svým zvolením poslancem za ODS. Upřímně, nečekal jsem od něj žádné zázraky, ba ani průměrný výkon, ale ve své funkci mě kvalitou své práce pozitivně překvapil. Byl dobrým a důstojným ombudsmanem. Věřím, že takovým může být také Stanislav Křeček.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele