Scholz, jako spolkový kancléř Německa, volal před pár dny telefonicky ruskému prezidentu Putinovi. A je dobře, že tato komunikace mezi těmito politiky není přerušena.

Francouzský prezident Macron ve svém vyjádření vyzval před pár dny západní země, aby zvážily, jaké garance bezpečnosti jsou ochotné Rusku poskytnout v případě, že dojde k mírovým jednáním a k ukončení bojů na Ukrajině.

Byl samozřejmě okamžitě okřiknut, jak je dobrým zvykem prezidenta Zelenského a spol., z Kyjeva. Kromě toho také od řady středo- a východoevropských politiků. Je to zajímavé. Tito lidé jako kdyby necítili odpovědnost za životní úroveň svých občanů, která se propadá. V našem, českém případě zřejmě o 12 – 15% oproti předchozímu roku (ČSÚ spočítal samozřejmě necelých 10%, ale i to je alarmující).

V ostatních středo- a východoevropských státech je to podobné. Na prvním místě je vina válka na Ukrajině, která akcelerovala růst cen prakticky všech komodit. Počínaje plynem a ropou, přes zemědělské produkty až po průmyslové kovy.

Příkazem dne pro odpovědné evropské politiky by tak mělo být, ukončit válečný konflikt na Ukrajině, z nějž nic dobrého neplyne. Zničená Ukrajina, desítky tisíc mrtvých vojáků obou stran a zřejmě desítky tisíc zabitých civilních obyvatel, to je průběžný výsledek. Na 14,5 milionů Ukrajinců odešlo za hranice země (téměř 3 miliony do Ruska) a další miliony je zřejmě budou následovat.

Kreml použil nyní na Ukrajině taktiku „vypnutého vypínače“ (jak to tehdy vyjádřil mluvčí NATO), kterou použilo před 23 lety NATO v někdejší Jugoslávii (v Srbsku). Tehdy letectvo zemí NATO, především pak USA, zdecimovalo energetickou infrastrukturu Srbska s tím, že elektrická energie ze srbských elektráren napájí také mj. velitelská stanoviště srbské armády a vládní administrativu.

Civilní obyvatelstvo, které se k tomu nedobrovolně přichomýtlo, bylo jaksi zcela vedlejší. Mluvčí NATO tehdy tvrdil, že prezident Miloševič přece může konflikt ukončit okamžitě. Samozřejmě ale za předpokladu akceptování všech podmínek, které mu NATO stanovilo. V podstatě to znamenalo úplnou kapitulaci Srbska.

Se zájmem jsem si včera (6.12.) přečetl dva koncepčně velmi rozdílné články v deníku Právo, který už 12 let úspěšně vzdoruje snahám o zveřejnění jakéhokoliv mého článku v tomto periodiku. A tak redaktor Borovička dává co proto Macronovi, že se odvážil vybídnout Zapad k bezpečnostním zárukám pro Rusko. Ostatně, má paměť se za devět měsíců natolik nezhoršila, abych si nevzpomněl, že Rusové před zahájením invaze na Ukrajinu požadovali, aby se Ukrajina nestala členskou zemí NATO. Brali to jako bezpečnostní hrozbu pro Rusko. Je to ostatně podobné, jako kdyby Mexiko sousedící s USA, chtělo uzavřít smlouvu o vojenské spolupráci s Čínou nebo s Ruskem. Záporná reakce USA by byla v tomto případě zcela legitimní.

Borovička je dokonce proti telefonátům s Putinem z Paříže a z Berlína. Ty vnímá zcela pomateně jako „dolézání a slabost“…

Pak píše něco o spálené zemi a zvrácenosti jednat s takovým člověkem jako je Putin. Ptám se pana Borovičky, zda byly síly NATO útočící na civilní cíle v Jugoslávii v roce 1999 také zvrácené? Anebo to byl jiný typ zvrácenosti či dokonce projev humanity? Poté Borovička blouzní o tom, že „jediné, co lze v takové situaci (rozumí se Putinovi) nabídnout, je záruka spravedlivého soudního procesu“. A ptám se, byl takový spravedlivý soudní proces dopřán po operaci NATO v Srbsku také B. Clintonovi a M. Albrightové?

Válka, jak uvedl klasik, je pokračováním politiky jinými prostředky. Prostě politika, a to jak ruská, tak západní, před invazí Rusů na Ukrajinu, selhala. Selhala z obou stran.

Naopak M. Balabán ve včerejším (6. 12.) Právu v článku „Amerika na prvním místě i v Evropě?“ hovoří velmi realisticky o pravděpodobných záměrech Spojených států v Evropě. S tím, že Američané Evropany tlačí do politiky „všichni proti Číně“. A velmi správně poznamenává, že konflikt na Ukrajině „je jen první kapitolou v zásadním strategickém souboji mezi USA a Čínou“…

Spojené státy Evropu natlačily k tomu, že se vzdala levných ruských surovin. V další fázi ji budou tlačit přes „své lidi“ v politických elitách zemí EU a v mediích ke konfrontaci s Čínou. Jak to hezky vyjádřil při slyšení v Senátu USA budoucí velvyslanec Spojených států v Česku, Sabet, že budou podporovany snahy Česka vzdorovat „zhoubnému vlivu Číny“. Údajně „zhoubný“ vliv Číny zřejmě znamená příliv levného a kvalitního čínského zboží do Evropy, který je především v zájmu nízkopříjmových a středněpříjmových skupin intenzivně chudnoucího evropského obyvatelstva. A také příliv produktivního čínského kapitálu, který může znamenat tvorbu nových pracovních míst.

Takže Evropa by se měla také vzdát odbytišť pro své výrobky na obrovském čínském trhu. Co pak ale bude dělat se svým zbožím, počínaje automobily a koňakem a šampaňským konče, těžko říct.

Podle tohoto konceptu, jehož polovinu již Američané uplatnili a to znamená zbavení se levných ruských surovin. To zaprvé. A za druhé, přijetí několikanásobně dražšího amerického LNG (zkapalněného plynu) a obřích dodávek vojenské techniky do jednotlivých evropských zemí. Již zmíněný budoucí americký velvyslanec Sabet podle svého dalšího vyjádření při slyšení v Senátu USA bude usilovat o to, abychom pěkně cálovali že státního rozpočtu na vojenské výdaje nejméně 2% HDP. To je navýšení z dnešního ročního rozpočtu ministerstva obrany 92 mld. Kč na nějakých 150 – 160 mld. Kč za 2 roky. Ber kde ber. Mimochodem, cena amerických letounů F35, jejichž prodej chce Sabet rovněž intenzívně podporovat, si podle nových informací vyžádá výdaj až 135 mld. Kč. Cena švédských Gripenů je přitom zhruba čtvrtinová.

Prostě, vše směřuje k tomu, aby životní úroveň našich lidí dále padala. Nevím, jestli si to četní novinářští šmokové a různí další publicisté, kteří podporují vládní politiku v mainstreamových médiích, uvědomují. Tak zavrženíhodný nemůže být přeci nikdo, pokud by si toto uvědomoval, aby takovouto vládní politiku podporoval.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele