Zdá se, jakoby nová vláda vůbec nechtěla chápat realitu, která se vytvořila nejen v ČR, ale v celém západním světě. Růst cen energetických surovin (plynu a ropy), meziročně o desítky procent, je vlastně materiálním základem růstu cen energií pro konečné spotřebitele v celé škále energií. 

Jaké má vláda možnosti, pokud chce takovému cenovému tsunami zabránit, anebo jí alespoň zmírnit? První věcí je, že musí vůbec chtít vnímat realitu. Kdyby docházelo jen k růstu cen energií, dopadlo by to pochopitelně tvrdě na nízkopříjmové domácnosti a také velkou část středněpříjmových domácností. Lide s vyššími příjmy, a přitom nemluvím vůbec o občanech s nejvyššími příjmy, by celý růst energií, ve svých domácích rozpočtech vstřebali.

Podle průzkumů veřejného mínění, který prováděla loni agentura CVVM (což je organizace v rámci Akademie věd placená ze státních peněz) zhruba až dvě třetiny procent českých domácností má finanční rezervy na maximálně 3 měsíce svého provozu. Významná část domácností nemá rezervy žádné anebo jen jednoměsíční. Myslím, že tento průzkum CVVM, bohužel více než rok starý, vypovídá o finanční situaci českých domácností více nežli obvyklá argumentace jednou z nejnižších měr chudoby v Evropě, kterou dosahujeme v naší zemi. Tato míra chudoby je ovšem statistický údaj, který o skutečné chudobě a o reálných možnostech lidí řešit svou finanční situaci tak, aby zajistili alespoň základní životní potřeby své a svých rodin, příliš nevypovídá. Ostatně srovnat „německého chudého“ s tím českým chudým opravdu není možné. Ten německý chudý by se se svými příjmy vešel v podmínkách naší republiky do středněpříjmové kategorie.

Opozice včera navrhla poslanecké sněmovně několik kroků ke zmírnění dopadů růstu cen na domácnosti občanů. Tyto návrhy nejsou určitě zrovna vzorem dokonalosti, ale představují alespoň nějaké řešení. To že je v nich určitý politický kalkul, vůbec nevylučuji. Ostatně v politice se málokterý politický subjekt chová zcela „skautsky“.

Samozřejmě, že má pravdu budoucí ministr práce Jurečka, že snížení sazby DPH na nulu u energií, by v příštím roce připravilo státní rozpočet o cca dvacet pět miliard korun a bylo by „plošným opatřením“. To je tak, ale vše v čem má tento dobrý muž pravdu. Pokud říká, že nová vládní koalice už příští středu předloží návrhy na „adresné řešení problému“, tedy ve prospěch těch nejpostiženějších, jako kdyby měsíc neřešil vůbec nic. Příští zasedání poslanecké sněmovny se bude konat až v polovině ledna, až se pánové a dámy poslanci a p sejdou po měsíční pracovní výluce, ale lidé budou muset hledat rezervy ve svých domácích rozpočtech po celou tu dobu. A celá věc se zdaleka netýká jen těch nejchudších domácností. Týká se až na vyšší střední třídu a buržoazii vlastně všech.

Francouzská vláda přijala opatření na základě kterých bude dostávat kompenzace za růst cen energií třicet osm milionu francouzských občanů. Jurečka a spol. chtějí na české střední třídě šetřit a ti nejchudší možná dostanou navýšené sociální dávky. Tedy možná, a v každém případě je to donutí k tomu, aby větší měrou a pak dlouhé měsíce ometali úřady, aby z nich s velkým prosíkem vůbec něco vydyndali. Je to ponižující situace pro statisíce českých občanů. Už vidím ty paraplegické babičky a dědečky, kteří stojí ve frontách na úřadech, aby se dostaly k nějaké té stokoruně navíc, každý měsíc, která by jim umožnila přežít tuhle zimu.

Ve spotřebním koši českého obyvatelstva jsou energie nejrychleji rostoucí položkou. Ale zdaleka nejsou jedinou cenovou položkou, která roste a poroste. Rostou také ceny potravin, a to především s ohledem na ohromný nárůst světových cen pšenice, ale také rýže, kávy, cukru, hovězího i vepřového masa.

Prostě vláda by měla vzít v úvahu věci komplexně. Pokud roste všeobecná drahota, tedy rostou ceny, a zdá se, že vláda chce potlačit růst mezd veřejných zaměstnanců (což se brzo odrazí také na mzdách zaměstnanců soukromých), bude to vážné. To povede nejspíš k poklesu spotřeby obyvatelstva. Tedy k poklesu jednoho ze segmentů tvořících HDP. Stejným retardujícím směrem budou nejspíš působit rozpočtové škrty, které nová vláda připravuje.

Přitom nová vláda deklaruje, že na konci svého čtyřletého mandátu (pokud se ho vůbec dožije) nebude mít vyrovnaný státní rozpočet, ale rozpočet schodkový na úrovní 3 % HDP. Pro úplnost, ta 3% HDP představují cca 180-200 miliard Kč schodku státního rozpočtu. A protože v letech předcházejících (2022 - 2024) ty schodky budou vyšší než 3 %, můžeme se "těšit" na nárůst deficitu státního rozpočtu nejméně o 800 miliard Kč, ale spíše až bilion Kč za čtyřleté období.

Chápu, že je vláda ve složité situaci, má pocit že „něco musí“ udělat, ale volí staromódní terapii rozpočtových škrtů. A vlastně vyhrožuje „ústy svých ekonomických expertů“ (Skopeček), že hodlá v příštích letech sahat také do mandatorních výdajů státu, což ovšem znamená změnit příslušnou legislativu. Na jedné straně je budoucí vláda determinována ideologicky obstarožními ekonomickými představami o blahodárnosti rozpočtových škrtů a na druhé straně nový ministerský tým nemá vysokou kvalifikaci, ani potřebnou erudici ke zvládání obtížných úkolů v oblasti ekonomiky. To se bohužel ale ukáže až v praxi. Všechny národní státy Západu čelí dnes podobným problémům jako Česko. Ale málokterá národní vláda se vydá jenom cestou tupých rozpočtových škrtů. Chválit také Českou národní banku za rychlé navyšování úrokových sazeb (což Babiš správně nečinil) není zrovna prozíravé. Bude to totiž zdražovat obsluhu státního dluhu a promítne se to do zvýšení úroků ze státních cenných papírů.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele