Je pravda, že už jsem nějaký týden nevěnoval svou pozornost ČSSD a asi bych to neudělal ani tentokrát, kdybych k tomu neměl jistý důvod. Paní nebo slečna místopředsedkyně se totiž vyjádřila něco v tom smyslu, že „pojízdné cirkusy“, na které jsem změnil svého času volební kampaně ČSSD, stály stranu prý „stamiliony korun“.

Musím říci, že řada mých neschopných nástupců v řadách funkcionářů ČSSD v posledních letech tuto mantru stále opakuje. Jako kdybych snad ty jejich dnešní problémy s identitou, s nevýraznou politikou, s nudným programem, s financemi, s personáliemi atd., zavinil já, který jsem skončil v pozici předsedy strany po vítězných volbách do sněmovny s výsledkem 22,2% hlasů v červnu 2010. Tedy, před dvanácti a půl lety. Nějaký rok sice trvalo, než tento „názor“ mezi jistými funkcionáři ČSSD vykrystalizoval, ale prostě tak to je.

A jak to bylo ve skutečnosti? Zase jiný z mých přátel mi poslal článek ze serveru TN.cz z 31. 3. 2011, který se zabývá výroční finanční zprávou ČSSD za rok 2011. Článek v TN.cz má název: „ČSSD je zlatý důl: Loni měla příjmy 718 milionů!', takže ten hlavní údaj už víme. Sociální demokracie skutečně v roce 2010 hospodařila s částkou 718,2 mil. Kč příjmů. A s výdaji 459,8 mil. Kč. Tedy přebytek (ne schodek, ztráta) v hospodaření za rok 2010 činil přes 258 mil. Kč.

Podle finanční zprávy této strany, největší výdaje strany šly na volby. ČSSD dostala jako příspěvek ze státního rozpočtu na úhradu volebních nákladů 115,5 mil. Kč a příspěvek státu na činnost strany činil 169,1 mil. Kč. Z členských příspěvků vybrali členové ČSSD 23,3 mil. Kč. Z darů byly vykázány příjmy 65,9 mil. Kč....Na druhé straně výdaje na volební "cirkusy" činily 270 mil. Kč (jako součást celkových výdajů cca 460 mil.).

Takže slušné příjmy, způsobené výtečnými volebními výsledky voleb do sněmovny (52 mandátů) a v Senátu, kdy ČSSD na konci roku 2010 měla 46 mandátů. A disponovala také vice než 200 mandáty do zastupitelstev krajů (jen z těch byl každoročně příjem od státu přes 40 mil. Kč).

Připomenu, že při mém příchodu do funkce předsedy vlády v dubnu 2005 byla strana na 10% volebních preferencí. Za 13 měsíců poté ve volbách do sněmovny získala téměř 33% hlasů a 73 poslaneckých mandátů. Byl to nejlepší volební výsledek v dnes už více než sto čtyřicetiletých dějinách ČSSD. A v Senátu se v roce 2005 tísnilo 7 sociálních demokratů z 81 senátorů. Je pravda, že jsem již volby do obecních zastupitelstev a doplňovací volby do Senátu na podzim roku 2010 neřídil. Ale vedení strany z výsledků mé tvrdé pětileté práce v těchto volbách ještě těžilo. V dalších volbách už to bylo horší, v krajských volbách 2012 strana přišla o 12% hlasů, a tak se postupně zmenšovala a zmenšovala, až se nakonec dnes pohybuje někde mezi 3 – 4% volebních preferencí (když pánbůh dá).

Podle STEM činí v září t.r. pevné jádro voličů ČSSD (loajální voliči) 2,8% hlasů.

Slečna nebo paní místopředsedkyně je prý politoložka. Tyhle údaje, o kterých nyní píši, jsou dostupné v denním tisku a jistě také v archivu ČSSD. Nechci používat silná slova o lžích nebo méně silná slova o nepravdách, ale očekával bych, že se ten, kdo řekne nepravdivou informaci, za ní také omluví. Uvidíme, jestli to mpř. Ostrá dokáže.

Nazývat tehdejší volební akce cirkusy, to už je trochu chucpe. Prostě, na naše akce voliči chodili, protože strana se pohybovala mezi 20 až 35% preferencí, takže se nemusela před voliči schovávat. Chápu, že když je dnes ČSSD na preferencích řádově desetkrát nižších, pak velká vůle exhibovat u členů strany, zejména pak u vrcholných funkcionářů, není.

Zaujalo mě nicméně také, jak pojala D. Ostrá odpovědi na otázky v tomto svém promo rozhovoru. Musím říci, že vcelku obratně. Vyhnula se jakékoliv konkrétní odpovědi. Na otázku „Jak se musí sociální demokracie změnit, aby ještě oslovila voliče? Co chcete dělat?“ Odpovídá mj.: „Musíme si stanovit hodnoty, které máme, změnit se od základů“. A jak konkrétně? „To zatím ještě diskutujeme. V lednu máme sjezd, kde to budeme mj. řešit“. A tak dále a tak podobně. Mimochodem, sjezd bude, jak bych to kvalifikovaně odhadl, trvat pět hodin. Větší jeho část zabere volba vedoucích funkcionářů strany, takže na ty diskuse o směřování strany mnoho nezbude. A ještě méně času zbude na formulování konkrétního politického postupu.

D. Ostrá je již rok místopředsedkyní strany. Měla by ukázat delegátům sjezdu, co konkrétně udělala a proč třeba odpověď na otázku, co dělat, po roce ještě nezná.

Změnit tvář ČSSD chce Ostrá nikoliv změnou programu, politických postupů, person ve vedení, ale změnou názvu. Prý je název ČSSD obstarožní a stačilo by „sociální demokracie“.

Nechci se dál patlat v tomto quasirozhovoru. Upozorňuji na to, že vedení strany za rok neposunulo stranu ani o milimetr od propadáku ve sněmovních volbách v říjnu 2021. Kdyby byl trend opačný, nežli sestupný oproti zmíněnému volebnímu výsledku, řekl bych, to je v pořádku. Jdou správnou cestou. Chápu, že se straně nemůže povést podobný kousek, jako se povedl ČSSD pod mým vedením mezi lety 2005 a 2006, kdy získala meziročně přírůstek voličů téměř 23%. Ale nějaký malý přírůstek by se snad již mohl projevit....

Doporučil bych spíše vedoucím činitelům ČSSD, soustředit se na debaty o budoucím směřování strany a to i programovém, o spolupráci s levicovými subjekty od komunistů až po drobné levicové strany a osobnosti. A zbavit se představy o potřebě hledání spolupráce se stranou, jejíž názory, zejména v zahraničně-politické oblasti konvenují zcela názorům české pravice. Mám tím na mysli Zelené. Součet dvou nul je vždycky jenom nula. Pak už zbývá jen si na programové plakáty natisknout hlouposti typu „boje proti menstruační chudobě“, což byl hlavní programový slogan pražské ČSSD a Zelených v nedávných komunálních volbách, jenž si pamatuji.... Bohužel, tak to po několika týdnech řada Pražanů vnímá (slyším tahle šprťouchlata na adresu ČSSD dnes a denně). Jinak se rád s ní, pokud o to bude mít paní nebo slečna místopředsedkyně zájem, sejdu. Myslím, že vzájemné poznání je nejlepší terapie k tomu, nepsat o sobě hlouposti. Vždy jsem měl představu o tom, že hlavní soupeř sociální demokracie není v jejich řadách (tuto představu si moji nástupci bohužel neosvojili), ale mimo ni. A tak, bohužel, dnešní ČSSD není s nějakou programovou konfrontací s pravicí slyšet.

Situace je prostě vážná, ale není zoufalá. Levice se z nastalého "zamrznutí“ svých preferencí může dostat. Ale chce to přijít s něčím nekonformním, úderným, aktuálním. S něčím, co lidi opravdu momentálně zajímá. Myslím si, že kritika někdejších „cirkusu na náměstích“, tedy jinak řečeno úspěšných volební akcí z let 2006 – 2010, respektive let 1996 – 2002, to není.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele